Hlavní obsah
Láska, sex a vztahy

Byla jsem na potratu, ale partner to neví. Teď mě tíží svědomí

Foto: Freepik / premium license

Vždy jsem věděla, že chci děti. Do teď mě ale nenapadlo, že je na ně ten správný čas. S Petrem jsme spolu žili už mnoho let, měla jsem skvělou kariéru. Proč to opouštět kvůli dětem, které můžu mít kdykoliv? Alespoň tak jsem nad tím přemýšlela.

Článek

A tak jsem udělala rozhodnutí. Z jedné naší společné dovolené jsem se totiž vrátila těhotná. Neplánovali jsme to, ale je pravda, že už jsme dlouho spoléhali na ochranu metodou přerušované soulože. Když si to teď říkám nahlas, zní to vlastně hrozně naivně. Jenže já jsem cítila, že zkrátka to dítě nechci, že k nám ještě nepatří. Ale zeptat se Petra, to jsem se bála.

Tajné rozhodnutí

Zjistila jsem to v době, kdy Petr odjížděl na dva měsíce pracovně do zahraničí. Věděla jsem, že pokud to chci vyřešit sama za sebe, mám na to ideální příležitost. Řekla jsem mu tehdy, že mi gynekolog našel „nějakou cystu“ a jdu na odstranění. To mi zajistilo, že mi bude oporou, bude vědět, že jdu na nějaký zákrok, ale zároveň mu nemusím říkat na jaký.

Na gynekologii se mě nikdo neptal, kdo je tatínek a zda s přerušením těhotenství souhlasí. Nevím, jestli by to bylo jiné, kdybychom byli manželé. Já mu to ale nechtěla říkat, věděla jsem, že by mě přesvědčoval, ať si dítě nechám.

Necítila jsem se na mateřství, věděla jsem, že mě v práci čeká povýšení. Nedali by mi ho, kdybych teď otěhotněla. Chtěla jsem ještě něco dokázat, procestovat. A vnímala jsem to více jako své rozhodnutí než Petra. Já bych byla těhotná, já bych to dítě porodila, kojila, starala se o něj. Moje tělo by to dítě „vytvořilo“. Tak jsem si to rozhodla sama.

Teď se s tím nemůžu srovnat

Zajít na ten zákrok bylo vlastně jednoduché, ale v mojí hlavě se to pak všechno zbláznilo. Najednou jsem začala přemýšlet, jaké by to bylo, kdybychom se už teď těšili na miminko. Jestli mě ta práce vlastně těší natolik, že jí obětuju sen o vlastní rodině. Zda to nebyla celé chyba. A jestli jsme to s Petrem neměli opravdu probrat.

Kdybychom na to rozhodnutí, že s miminkem ještě počkáme, tehdy byli dva, možná by mě to dnes tížilo méně. Přijdu si sama. A vlastně se cítím, jako by mě teď kus chyběl. Také jsem se začala bát, zda ještě budu moct mít někdy děti, zda někdy otěhotním. A pokud by to nešlo, jak to Petrovi vysvětlím. Asi jsem to tehdy celé pěkně zvorala…

Zdroj: Pavlína A., Karlovy Vary

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz