Článek
Když se nám narodilo druhé dítě, odcizili jsme se. Oba jsme pracovali, já z domova, manžel jezdil do práce. Jenže času bylo se dvěma dětmi pořád méně, a najednou to začalo zasahovat do mého spánku.
Kolikrát jsem byla vzhůru celou noc. Navíc se mi začalo dařit, a tak se nějakou „tichou dohodou“ stalo, že jsem najednou platila většinu nákladů domácnosti.
Prý je to fér
Takže to v jednu chvíli dopadlo tak, že jsem měla doma dopoledne dvě děti, psa - a ještě jsem platila hypotéku, jídlo a další náklady domácnosti. Vydělávala jsem v tu chvíli víc, protože jsem otevřela velkou firmu s hračkami, která dobře fungovala. Vždy, když přišel manžel z práce, si bral děti a já spěchala k počítači. Připadala jsem si jako blázen, začala jsem to nenávidět.
A možná v tu chvíli, když nad tím přemýšlím zpětně, jsem si manžela přestala vážit. Mnohokrát jsem mu opakovala, ať se to doma nastaví jinak, že když na jednom leží výchova dětí, náklady domácnosti a všechno okolo, je to příliš. Ale on neslyšel. Prostě pro něj existovala přímá úměra - vydělávám víc, mám se starat. Najednou se z jeho výplaty stalo kapesné, které měl jen pro sebe.
Pro rodinu fungoval
To všechno, co jsem řekla, nemění nic na tom, že je to dobrý táta, pravidelně chodí do práce, stará se o nás. Ale tohle, jak se u nás nastavili finance, jak mě to stojí spánek a nemůžu uhnout - tím mě natolik zklamal, že už si ho skoro nevážím.
Zkrátka v něm nedokážu vidět toho muže, který se postará o rodinu a je na něj spolehnutí. Jak může chlap nechat placení hypotéky na ženské, která je na rodičáku? Proč to vůbec udělá, a není mu to hloupé? V tomhle směru jsem trochu staromódní a vždy jsem si myslela, že se o to má postarat chlap. Ale zdá se, že ten náš to takhle nemá. A já začínám zjišťovat, že tohle se prostě nedá vyřešit. Kdykoliv o tom začneme diskutovat, je z toho obrovská hádka. Jako chlap mě zklamal. A vidím jako jediné řešení, že odejdu…
Zdroj: Ester P., Olomouc
