Článek
Měla jsem už tolikrát výčitky. Že budeš mít bráchu, seberu ti pozornost. Že jsem špatná máma, když mi nestačíš ty. A pak výčitky vůči tvému bráškovi, že na něco takového myslím. Jsem ti vděčná. Jsi moje kotva a můj domov. Jsi to, co jsem v životě tolik potřebovala.
Zachránila si mě
Udělala si z mé touhy po luxusní nemovitosti touhu po domově. Z touhy vlastnit drahé auto potřebu vlastnit bezpečné. Z lásky k luxusním kouskům oblečení snahu nakupovat ty, ve kterých je ti dobře. Naučila si mě pokory a žití v přítomném momentu. Zachránila si mě.
Přišla si přesně ve chvíli, kdy jsme tě s tvým tátou potřebovali. Věz, že tu nebudeš méně důležitá. Až se brácha narodí, získáš kamaráda, parťáka, spojence. Až jednou budeš přemýšlet o tom, že jsme trapní a bude s tebou cloumat puberta, doufám, že brácha bude ten, do tě pochopí. Doufám, že oba budete vědět, že s každým malérem se můžete vrátit domů. Že to zvládneme.
Doufám…
Doufám, že snad jednou, až tu nebudeme my, budete mít pořád sebe. Že se budete milovat tak, jak už teď milujeme my vás. Že budete mít vždy pocit, že jste oba natolik důležití, že bychom pro vás dýchali, žili a položili život bez zaváhání.
A já ti slibuji, že si budu vždy pamatovat, jak moc jsi změnila ty mě, aniž by ses o to snažila. Jsi dar, štěstí a jsme požehnaní, že na tomhle světě jsi. Tak mi, prosím, věř, že tvůj bráška je taky dar. A že budeš mít vždy místo u nás pod peřinou jisté, že se - snad - nikdy nebudeš cítit na druhé koleji, a že rodina je to, co z toho obyčejného bytu dělá domov. A začalo to tebou. To už ti nikdo nevezme, holčičko moje.
Zdroje: autorský článek
