Článek
Přijde mi šílené, že jako Češi stále žijeme ve společnosti, kdy je naprosto normální dovolit si na „svoje“ dítě. Protože mi přece patří, protože jsem ho přece porodila. Jaké šílené rady jsem dostávala, když se lidé podivovali nad tím, že na dítě ruku zkrátka nevztáhnu?
My jsme taky dostávali a trauma nemáme
Nemyslím si. Ačkoliv v Americe je takřka normální mít psychologa - asi jako obvoďáka, u nás na terapie skoro nikdo nechodí. A měl by. Ostatně, kolik lidí ve vašem okolí má s rodiči opravdu dobrý vztah? Čistý, upřímný, bez připomínání vděku nebo oběti?
Jedna výchovná ještě nikoho nezabila
Zkuste to říct kamarádce, které napálí opilý manžel. Jistě budete mít úspěch.
To dítě ti bude takhle skákat po hlavě
Mým cílem není, aby se mě dítě bálo a krčilo se, když zvednu ruku. Mnoho projevů, které jako dospělí u dětí potlačujeme, jsou pro jejich věk normální.
Vy mladí máte pořád něco
A díky bohu za to.
Počkej na období vzdoru
Dávno přišlo, nic se nezměnilo. Mám dítě bít za to, že neumí pracovat se svými emocemi jako vrcholový manažer v mezinárodní firmě?
Ono to bez toho někdy nejde
Pokud by můj jediný argument ve výchově byla jedna na zadek, styděla bych se sama za sebe.
Když ti dítě rozbije sklenici, tak pochválíš?
Nepochválím. Ale když to udělá návštěva, také ji nezbiju.
Bude to rozmazlený fracek
Bude mít ke mě důvěru a až bude starší, přijde se svými problémy. Protože bude vědět, že doma na něj nečekají tresty a výčitky, ale pochopení a návrh řešení. Nic víc, nic míň.
Pošli ho za dveře se uklidnit!
Až přijde kamarádka na víno s hysterickým pláčem, protože se pohádala s přítelem, pošlu jí za dveře a řeknu, ať se vrátí, až se bude chovat normálně. To klapne, ne?
Když si neuklidí pokojíček, prostě jednu dostane
Aplikujete to i na partnera?
Jednou ti bude skákat po hlavě
Já doufám! Doufám, že si budeme spolu celý život hrát, a až bude jednou dospělý, bude v nás mít životní parťáky, ne rodiče, kteří se stali jeho tématem na psychologii. Respekt se nezískává strachem a láska k rodiči není automatická.
Já jsem svoje rodiče musel respektovat, když mě živili, žádné diskuze
Podmíněná láska je skvělý základ do života. To my rodiče tak občas máme, no. Chceme, aby děti věděli, že jsme se pro ně obětovali, celý život si nic nekoupili, jen aby dostudovali a pak čekali na to, jestli se to zúročí. Ve skutečnosti jsme to byli my, kteří si vybrali partnera k početí potomka, my, kteří jsme měli sex, jež k tomu vedl a také my, kdo přivedl dítě na svět.
Předpokládat, že nám za tohle má být dítě bez dalších otázek vděčné, je šílenost.
