Článek
Víte, naše Petra byla vždycky chytrá ženská. Taková, jakou já jsem nikdy nebyla. Ona vůbec byla tehdy jiná doba. Rodiče nás vychovali tak, abychom si našli dobře placené místo, pak abychom vydrželi do důchodu, v tom důchodu se postarali o vnoučata. To byl jediný koloběh našeho života.
Tolerovala jsem mu milenky
S manželem Vaškem jsme spolu byli už 40 let. Nikdy to vlastně nebyla láska, ale byl to slušný chlap - a to někdy stačí. Dítě jsme měli jediné, snad i proto, že jsme po sobě nikdy tolik netoužili. Myslela jsem si, že takhle má vypadat manželství. Moje ročníky pochopí, že maminka nebyla nikdo, s kým bych probírala milostný život. A s kamarádkami? No, moc také ne… Možná jsem vlastně trochu stydlivka.
Vašek měl celé naše manželství milenky. Věděla jsem to, ale nikdy jsme se o tom nebavili. Bolelo mě to. Pokaždé, kdy jsem prala oblečení, které bylo nasáklé dámským parfémem. Ženy často říkají, že jim je to jedno, ale není. Každá touží, aby byl manžel jen její, nosil jí i po letech květiny, obdivoval jí, skládal komplimenty.
Víš, mami…
Když za mnou přišla Petra, že odchází od svého manžela Romana po mnoha letech, vytřeštila jsem oči. Měla dva krásné kluky, sotva chodili do páté třídy. „Víš mami, on má Roman někoho jiného. Na to, abych zavírala oči, se mám moc ráda,“ řekla mi tehdy. A její slova se mi vypálila do srdce.
Na to, co ona udělala, já jsem nikdy neměla odvahu. Najít tu pravou lásku, chlapa, co si mě bude vážit. Dneska už nemá cenu odcházet, co by mě kde čekalo. Závidím jí. Je to moje dcera, měla bych jí štěstí přát, ale když jí v poslední době vidím, cítím jen vztek. Připomíná mi, co jsem v životě nezvládla. Na co jsem neměla odvahu.
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Annou G.
