Článek
Marek byl tou osobou, na kterou jsem čekala celý život. S ním jsem dokázala trávit nekonečné hodiny u stolu se sklenkou vína, aniž bychom zapnuli televizi po dlouhé týdny. Vždy jsme si měli co říct, bylo to dokonalé. Moc ráda na ty chvíle dodnes vzpomínám.
Bylo to splynutí duší
Od chvíle, kdy jsme se potkali, to bylo prostě spojení duší. Jako bychom se znali odjakživa. Alespoň jsem si to tak myslela. Je až k smíchu, jak naivní jsem byla po třicítce. Ale možná, že člověk v dobro v lidech věří celý svůj život. To asi není o věku.
Každá žena sní o tom romantickém okamžiku, kdy jí muž přinese prsten a potvrdí tak svůj úmysl strávit s ní celý život. Někdy to ti muži nechápou, ale je to pro nás opravdu důležité, že? Tehdy jsme byli na víkendu v Paříži - ano, to je takové klišé. Ale já klišé miluju. Během romantické večeře přišla ta slavná krabička, já jsem vykřikla radostné „ano“, a zbytek našeho výletu jsme strávili jako vášniví puberťáci v posteli v hotelu. Bylo to úžasné. Dokonalé - zase. Nebylo nic, co by na Markovi bylo špatně.
Zakázal mi dávat něco na Instagram
Ale bylo mi divné, že jsem nemohla tuto novinku sdílet na sociálních sítích, kde jsem byla poměrně aktivní a ráda jsem tam dávala svůj život. Byl to takový můj deníček. Nikdy jsme spolu neudělali společnou fotku. Marek podnikal a byl velmi úspěšný.
Tvrdil, že si chce chránit své soukromí, že nemá rád pozornost lidí, které ho osobně neznají. Nepřišlo mi to divné. Stejně tak měl důvody, proč spolu nemůžeme bydlet. Říkal, že je prostě samotář, který si rád užívá „svoje“. Respektovala jsem to a doufala, že se to jednou změní.
Pravda je ve víně
Ten osudný den jsem se sešla s kamarádkou na skleničku vína, a protože jsme se půl roku neviděly, rychle jsme vypily celou láhev. Byla jsem v úplné euforii, celou dobu jsem myslela jen na Marka. Alkohol mi dodal odvahu a já jsem nahrála na Instagram naši společnou fotku s Markem, kde mám zásnubní prsten. Už jsem nechtěla čekat, chtěla jsem všem ukázat, jak krásného partnera mám doma! A pak jsem na to zapomněla.
Marek příliš sociální sítě nepoužíval, takže mu trvalo tři dny, než si vůbec něčeho všimnul. Byl naprosto nepříčetný a to vedlo k naší první velké hádce. Teď už vím proč.
O pár dní později mi přišel domů dopis od jeho ženy, kde mi blahopřála k zásnubám, které pro mě byly takřka k ničemu. Marek byl ženatý - a já jsem si toho nikdy nevšimla. To jsem ale hloupá a naivní. Proč mě tedy žádal o ruku, je mi dodnes záhadou, protože když jsem to zjistila, už se mi nikdy neozval. Pokoušela jsem se mu volat, psát. Vydrželo mi to několik týdnů. Pak jsem to vzdala, zapomenout ale dodnes nemůžu.
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru se Sandrou J.
