Článek
Když jsme se s Markem rozváděli, sliboval hory doly. Jenže jakmile si našel novou přítelkyni, syn se pro něj stal už jen přítěží. U soudu nakonec o střídavou péči ani nepožádal. Viděla jsem tu obrovskou bolest v synových očích a v návalu zoufalství jsem udělala chybu, kterou si dnes vyčítám. Řekla jsem mu, že budeme fungovat půl na půl a o svého tátu nepřijde. Měl takovou radost. A já zlomené srdce, které jsem nechtěla dát najevo.
Nekonečné čekání u okna
Od té doby žijeme v začarovaném kruhu. Každých čtrnáct dní připravím tašku, do které tajně naházím jen pár věcí, aby se neřeklo. Syn sedí v předsíni, kouká na telefon a čeká na zprávu, která nikdy nepřijde.
Vždycky si musím vymyslet novou výmluvu: „Táta má moc práce v kanceři,“ nebo „Tátovi se rozbilo auto.“ Vidím, jak mu pomalu pohasínají jiskřičky v očích. Ta lež, která ho měla v první chvíli zachránit před pocitem méněcennosti, ho teď ničí mnohem víc. „Proč mi táta někdy nezavolá?“ ptá se mě správně. „Však ho znáš, on telefon moc nepoužívá. Vždy mi jen pošle rychlou zprávu,“ snažím se zachránit situaci. A on mi věří. A já, která ho miluju nejvíc na světě, mu lžu do očí.
Pravda, která zabolí
Moje okolí mě odsuzuje. „Měla jsi mu říct pravdu hned, děti vydrží víc, než si myslíš,“ říká mi matka. Jenže jak máte říct vlastnímu dítěti, že pro člověka, kterého on zbožňuje, je jen položkou na seznamu, kterou lze vyškrtnout?
Dostala jsem se do pasti. Čím déle tato maškaráda trvá, tím horší bude prozření. Syn sice zatím věří mým výmluvám, ale už teď se bojím dne, kdy mu dojde, že táta nepřijel ne kvůli práci, ale proto, že prostě nechtěl. A co až zjistí, že u soudu to od začátku dopadlo úplně jinak? Moje milosrdná lež se stala vězením pro nás oba.
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Markétou O., Praha
