Článek
Když se totiž jednou vrátila nečekaně domů dřív z taneční soutěže, kde dělala choreografku, našla Adama při romantické večeři s její mámou. Drželi se něžně za ruce a bylo vcelku evidentní, že přátelského tam není vůbec nic.
Přišla jsem o mámu
Obešlo se to vlastně bez dramat, ačkoliv se brzy ukázalo, že pod jednou střechou se budou všichni potkávat jen stěží. Byla to Klára, která si sbalila kufr a odstěhovala se do cizího města. Nechtěla jsem se každý den koukat na to, jak máma cukruje s chlapem, který byl pro mě můj vysněný.
Navíc jsem se snažila tvářit jako tvrďák, ale ta zrada byla až příliš hořká. Jako kdyby mi někdo plivnul do tváře. Brzy na to totiž Adam požádal mámu o ruku, ale já přitom na svatbu čekala deset let - marně. Možná už to mezi námi zkrátka nebyla taková láska a ona splňovala něco, co já jsem neměla.
Našla jsem si svůj smysl života
Snad, že jsem toužila po dětech a Adam věděl, že s mojí mámou už nic takového nebude muset řešit. Bylo to pohodlné, praktické. Nakonec jsem skončila na druhém konci republiky, otevřela jsem si malé bistro a našla si muže, který by mě nikdy dřív nezaujal.
Dnes vnímám stěhování jako to nejlepší, co jsem mohla udělat. Kdybych zůstala v jejich blízkosti, vždy bych se trápila tím, co se stalo. Dnes jsem těhotná a čeká mě v svatba. Máma nedostala ani pozvánku, ale jí to evidentně nevadí. Vždyť má přeci svou velkou lásku…
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Klárou H.
