Hlavní obsah

Mateřská školka je u nás velké téma. Zaděláváte tomu dítěti na trauma, řekla mi tchyně

Foto: Freepik / premium license

Mám tříletou dceru, kterou jsem přihlásila do školky. Jenže kdykoliv se o tom bavíme, začne se klepat a nikam nechce. Říkám, že tam jsou děti, hodné paní učitelky, hřiště. Že si bude kreslit, zpívat. Jenže to nepomáhá. Prosí mě, aby tam nemusela.

Článek

Mám doma malé miminko, takže nepotřebuji, aby dcera do školky chodila. Kdyby nešla, nic se pro mě nezmění. Samozřejmě, že by mi to trochu uvolnilo ruce. Ale mám ji tam dát i tehdy, když mě prosí, aby nemusela?

Období, kdy u nás vládne strach

Nechci zažít situaci, kdy mi budou učitelky trhat plačící dítě z ruky. Proto jsem si nepořídila dítě, abych ho někam odkládala za každou cenu. Čím víc nad tím přemýšlím, tím méně mi dává smysl, aby do školky chodila. Máme krásné dny, hrajeme si, chodíme na hřiště. Já si to užívám plnými doušky, manžel je skvělý.

Dcera má v poslední době takové období, bojí se všeho. Nechce, aby ji někdo hlídal, nechce spát u babiček. Říká, že se bojí. Když se ptám čeho, neodpoví mi. Začne se klepat, prosí, aby mohla být doma se mnou a se ségrou. Má ji ráda, miminko bylo pro ni splněným snem. Jenže, když přemýšlím nad tím, že do žádné školky nepůjde, nemám podporu okolí.

Tchyně má jasný názor

Manžel to nechává na mně, protože říká, že je to mé rozhodnutí. Já jsem s dětmi doma, pro něj se nic nezmění. Ale když jsem řekla před tchyní, že naši malou Amálku asi do školky nedáme, strhla se doslova lavina. „Potřebuje režim, děti. Zaděláváte jí na trauma, jednat s ní pořád v rukavičkách. Nás se nikdo neptal, prostě jsme tam dali dítě. A šli. Když brečí, tak za chvilku přestane. A pak už si normálně hraje,“ spustila na mě. „Ale já to takhle nechci, nebudu jí do něčeho nutit,“ odpověděla jsem.

„To je ta vaše generace, dítě si může dělat co chce, a pak to takhle dopadá,“ odsekla. Tak teď přemýšlím, kdo má vlastně pravdu. Mám vystavit své dítě něčemu, čeho se evidentně bojí? Nebo respektovat, že ještě možná nedozrála do toho, aby trávila čas i mimo domov? Kamarádů má dost, hraje si. Chodí k nám pořád někdo. Přesto se neumím zbavit strachu, že možná dělám něco, čím jí v budoucnu můžu uškodit. Nevím, zda jí do toho hodit „jako do vody“, nebo zkrátka počkat, až si řekne sama, co opravdu chce. Takhle s ní jednám od narození a funguje to. Vždy se domluvíme. Ale, co když teď dělám chybu?

Zdroj: Anna L., Praha

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz