Článek
Seznámili jsme se v práci. Já vedla školení, on byl nový kolega. Nejdřív mě zaujal tím, jak poslouchal. Pak tím, jak se smál. A nakonec tím, když mi napsal, že by mě rád pozval na kávu. Prý si nemyslí, že je mezi námi takový rozdíl, jak se na první pohled zdá.
Dnes spolu žijeme už přes rok. Je nám spolu dobře. Smějeme se, vaříme, milujeme se, plánujeme výlety. Tomáš je zodpovědnější než někteří padesátníci, které jsem v životě poznala. A přesto…
Pohledy okolí mě znervózňují
Kdykoli jdeme po ulici, vidím pohledy. Když ho chytím za ruku, v restauraci se občas někdo usměje tím „no teda“ výrazem. A ta nejhorší věc, co se mi stala?
V drogerii mě nedávno prodavačka oslovila: „Máte pěkného syna. Kolik mu je?“ A to nebylo všechno. Když jsem to řekla kamarádkám, nejdřív si myslely, že si dělám legraci. Jedna poznamenala: „To je dobrý, ale na vztah to není, viď?“ A druhá se mě úplně vážně zeptala: „A ty se s ním jako fakt vyspíš?“
„Ano, vyspím. A ještě u toho nepadnu mrtvá vyčerpáním, děkuju za optání,“ odsekla jsem hloupou odpověď na hloupou otázku.
Nečekané odsouzení
Moje máma to přijala tak, že raději dělá, že neexistuje. Nikdy se nezeptá, jak se Tomáš má. Jen občas poznamená něco jako: „Doufám, že se tě jednou nezalekne, až ti přijdou první návaly,“ upozorňuje na náš věkový rozdíl.
Tomášovi rodiče byli jiní. Jeho táta mlčel, ale jeho máma mě překvapila. Přišla ke mně, podívala se mi do očí a řekla: „Na věku mi nezáleží. Jen doufám, že ho máš ráda. A že si ho nebudeš držet jen proto, že ti lichotí.“ Tehdy jsem zůstala stát s pusou otevřenou dokořán.
Ale ano, mám ho ráda, to je přeci jasné. Ne proto, že je mladší. Ale protože je laskavý, pozorný a skutečný. A protože vedle něj nejsem starší. Ale živější.
Dnes už mě ty pohledy na ulici tolik neberou. A když nás někdo nazve matkou a synem, Tomáš se usměje, políbí mě a řekne: „Jo, máma. Ale nejhezčí máma na světě.“ A to mi k životu teď stačí. Co bude dál, to přinese až osud.
Zdroj: Milada J., Plzeň
