Článek
„Aspoň tě nebudu muset rušit, když se zpozdíš a já budu mít strach,“ řekl s úsměvem. Souhlasila jsem bez váhání. Bylo to praktické. Chtěl vědět, že jsem v pořádku. A já měla pocit, že si důvěřujeme natolik, že na tom přece nezáleží.
Jenže to nebyl konec. Byl to začátek.
Začal mě sledovat na každém kroku
Zpočátku mi psal, když viděl, že jsem dojela domů. Pak ale začal komentovat, kde jsem byla. „Proč jsi byla u gymplu? Tam přece nikoho neznáš.“ Nebo: „Zdržela ses v práci? A proč jsi pak ještě šla do parku?“ Bylo mi to nepříjemné, ale omlouvala jsem ho. Možná jen žárlí, má strach, že mě ztratí.
Čím dál častěji se díval na mapu místo toho, aby mi zavolal. Jednou jsem šla po práci s kolegyněmi na víno. Měla jsem vypnutý zvuk a telefon zůstal v kabelce. Když jsem ho vytáhla, měla jsem sedm zpráv. „Kde jsi?“, „Proč se nehýbeš?“, „Jsi u někoho doma?“ A pak volání. A pak výčitky. Prý jsem to měla říct, prý to vypadalo, že něco tajím.
Samé nepříjemnosti
Začala jsem mít pocit, že každý krok, který udělám, sleduje. A nejen sleduje. Hodnotí ho. Když jsem se zdržela na nákupu, psal mi, proč jsem půl hodiny ve městě, když jsem říkala, že jedu rovnou domů. Začal mě podezřívat z věcí, které se nestaly. A já začala sama sebe chránit. Nešla jsem do obchodu, když jsem věděla, že by se mu nelíbilo, jak dlouho to trvá. V autobuse jsem se nervózně dívala na hodiny, aby neviděl, že jsem jela jinudy.
Přestala jsem se cítit svobodně. Když jsem navrhla, že si polohu zrušíme, urazil se. Prý když nemám co skrývat, není důvod. Ale já už jsem nemohla dál. Nešlo o to, kde jsem byla. Šlo o to, že to věděl dřív, než jsem mu to mohla říct. A že mi přestal věřit. I když jsem mu nikdy nedala důvod.
Rozešli jsme se. Ne kvůli technologii. Ale kvůli tomu, co odhalila. Dnes už vím, že důvěra nevzniká ze sdílených dat. Ale z rozhovorů. Ze zájmu, ne ze sledování. A že člověk, který vás miluje, se vás zeptá, kde jste a přijme odpověď, aniž by ji musel ověřovat v mapě. A tak jsem si z toho odnesla jedno. Nikdy z lásky nesdílejte všechno. Ani polohu. Občas totiž potřebujeme být jen sami. I když máme někoho rádi.
Zdroj: Michaela R., Praha
