Článek
Když jsem odcházela od Jiřího, vyslechla jsem si spoustu urážek, ponížení, vyhrožování. Bála jsem se, že mi vezme Emu, protože tam často mířila jeho pozornost. Věděl, že bez dcery neodejdu, asi mě chtěl udržet doma.
Věřila jsem, že to zvládnu
Já jsem se nedala. Sehnala jsem si právníka a byla přesvědčená, že není žádný důvod, aby mi Emu vzali. Jirka byl kdysi dobrý chlap, ale později si našel větší zálibu v milenkách, dítě ho moc nebavilo. Postel byla vlastně to jediné, kde nám to fungovalo.
Nemusím asi ženám vysvětlovat, že toho na mě bylo příliš, nechtěla jsem se o muže dělit. Odešla jsem i s dcerou, podala žádost o rozvod, neposlouchala vyhrožování. Nakonec se ukázalo, že Jirka nemá o Emu vůbec zájem, kývnul mi na vše. Výživné jsem chtěla minimální, chtěla jsem být hrdá. To se mi vymstilo.
Docházely mi peníze
Rychle jsem zjistila, že mi dochází veškeré úspory. Chvíli jsem měla z čeho žít, ale s dvouletou dcerou bylo velmi těžké něco sehnat. Měla jsem naději v soukromé mateřské školce, ale ani na tu jsem nakonec neměla. Jirka se nestaral, dával mi jen to, na čem jsme se domluvili u soudu.
Nakonec mi kamarád nabídnul, že když u něj doma budu uklízet, dá mi dost, abychom mohli s Emou slušně žít. Ale já mám vystudované dvě vysoké školy, dříve jsem zastávala vysoké manažerské funkce. A teď uklízím záchody? Přihodil mi k tomu pár přátel, u kterých jsem také začala uklízet. Ale před známými říkám, že pomáhám s administrativou. Strašně se stydím…
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Annou K.
