Článek
Když se naše Beátka narodila, byla jsem ráda, že se mám s kým poradit. Vlaďka byla ostřílená máma tří dětí, na všechno měla návod a pravidla. Děti měly striktní režim, v posteli byly v určitou hodinu. Líbilo se mi, že to v její domácnosti tak skvěle funguje. Jenže po narození dcery se mnohé změnilo.
Jízda autem byla očistec
Nechtěla jsem svému dítěti dávat na zadek, nechtěla jsem na ně křičet. Vlaďka si většinu respektu získávala právě takhle. Dříve mi to nepřišlo špatné, teď ano. Souvisí s tím, že naše dcera v autě vždy brečela. Šílené scény, kdykoliv jsme měli někam jet, měla jsem orosené čelo.
Když měla rok a půl, vzdali jsme to a dali ji po směru. Najednou byla jako vyměněná. Dlouho jsem dbala na to, co se psalo na sociálních sítích, na různá videa. Že když nebude sedět proti směru, tak ji můžu vážně ublížit. Ale už to prostě nešlo.
Švagrová rozpoutala velkou hádku
Ulevilo se mi, ale neměla jsem potřebu se o tom s nikým bavit, řešili jsme to jen doma. Když ale jednou Vlaďka stála u našeho auta a viděla, jak dáváme malou sedět, rozevřela se na nás, jestli jsme normální a proč vědomě ubližujeme malému dítěti. Byla z toho taková hádka, že mi ještě večer pípla zpráva, že nás udala na sociálku, protože dceru ohrožujeme.
Byla jsem v šoku, nechápala jsem, kde se to vzalo. Od té chvíle jsme spolu nemluvili. Zkoušela jsem jednou volat, ale nezvedla to. Nevím, jak se k tomu mám postavit. Opravdu je něco takového důvodem k rodinným hádkám? Jsem tak špatná máma, když jsem tohle dovolila?
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Ilonou G.
