Článek
Následoval krásný večírek, který byl naplánovaný do nejmenšího detailu. Ale jaké bylo mé překvapení, když se jako jeden ze zaměstanců cateringu objevil můj bývalý partner Martin. Byl stejně v šoku jako já. A tehdy už jsem tušila, že tahle svatba nebude jen o mně a Adamovi. Připomínala se mi minulost, za kterou jsem zavřela dveře.
Byla to velká láska
Adam to neví, ale s Martinem jsem chodila tři roky zpátky. Ještě, než jsme se poznali. Bylo to krátké, ale velmi intenzivní. Myslela jsem si, že je to můj osudový muž, kterého si vezmu. Jenže jeden večer jsem šla s přáteli do restaurace a tam jsem ho potkala s jinou ženou.
Bydlela jsem tehdy v Praze a chtěli jsem zkusit novinku v okolí. Netušila jsem, že právě tam uvidím scénu, která mi převrátila život. Martin seděl u stolu, držel tu ženu za ruku a tvářil se spokojeně. Jako by byl přesně tam, kde má být. Když si mě všiml, jen ztuhl. Neomluvil se, nic nevysvětloval a už mi nikdy nezvedl telefon. Musela jsem tehdy pochopit, že je konec. A stalo se to jednou z nejhorších zkušeností, které mám za sebou. Snad možná i proto jsem o něm nikdy nemluvila. Ale navždy se stal mou slabostí, mužem, na kterého jsem často myslela.
Osud si semnou zahrává
Od té chvíle jsem se mu vyhýbala. Snažila jsem se zapomenout, pracovat, začít znovu. A opravdu se mi to povedlo. Když jsem poznala Adama, začala jsem znovu. Nebála jsem se zamilovat, všechno mi dávalo smysl. O ruku mě požádal už po roce, do roka a do dne jsme měli svatbu. Jako by mi život dal druhou šanci… A pak se znovu objevil muž, který mi zlomil srdce na tisíc kousků.
Když jsem ho na té svatbě viděla, prolétly mi hlavou všechny vzpomínky. A staré pocity se vrátily. Najednou mě opustila dobrá nálada, myslela jsem jen na to, co se mezi námi stalo. A když už jsem měla v sobě několikátou skleničku prosecca, rozhodla jsem se, že si to s ním vyříkám. A on to zřejmě tušil. Když jsem se totiž blížila k němu, jen nervózně se usmíval. Začali jsme spolu mluvit, a najednou to bylo, jako kdybychom se nikdy nerozešli. A mně se připomněl ten silný cit, ten pocit, když někoho opravdu milujete. Jak tohle můžu cítit? Vždyť jsem se teď vdala.
Osudová chyba
Posilněna alkoholem a zmatená, taková jsem byla ten večer. „Tady s tebou nemůžu mluvit, pojďme se někde sejít,“ zašeptal mi. „Přijď za 10 minut do pokoje číslo 323,“ řekla jsem. Ten jsem měla pronajatý kvůli přípravám na svatbu, byly tam schované všechny věci.
Když jsme se tam sešli, trvalo jen pár minut, než jsme se začali líbat. A jak to bylo dál… To už snad nemusím ani říkat. Jako bych v tu chvíli vůbec nepřemýšlela nad tím, co se může stát.
Nevím jak, ale usnuli jsme tam spolu. Všichni svatebčané si tehdy mysleli, že jsem šla spát za manželem, který usnul už o dvě hodiny dříve. Nikdo mě nehledal, až ráno. A když manžel otevřel osudný pokoj, našel nás tam spát vedle sebe. Nemusím říkat, jak rychle byl se vším hotový.
Vznikla tam hádka, chvíle se to tak nějak pralo… S manželstvím byl rychle konec. Rodina se mnou nemluví, protože svatbu moji rodiče platili - a zřejmě zbytečně. A Martin mě nechce, protože to pro něj byla jen jedna noc, která nic neznamenala. A já jsem přišla o všechno.
Zdroj: Markéta T., Praha
