Článek
Co mají tyto výrazy společného, je expresivita, jinak řečeno emoční náboj, který je provází. Když někoho označíme za bafuňáře, kompliment mu tím rozhodně neskládáme. Základní význam slova bafuňář je sportovní funkcionář – čili ne sportovec, ale osoba v pozadí, která tahá za nitky. Současně má bafuňář negativní konotace, takže konkrétně si představujeme jedince nekompetentního, neinformovaného a neužitečného. Jedním slovem bychom mohli říct budižkničemu.
Bafuňář jako profesionální funkcionář
Bafuňář není jen tak nějaký obyčejný flákač, protože své poslání bere vážně a paběrkování v oboru sportu zasvětil svou profesní dráhu. Tomu jazykově nasvědčuje i zakončení -ář, které v češtině typicky připojujeme k názvům povolání, jako jsou například popelář, sklenář, novinář a spousta dalších. Zatímco běžný flákač se fláká šéfovi za zády, náš kariérní bafuňář si z bafuňářství udělal legitimní živnost.
Bafuňář jako tragikomický šašek
První doklady o slovu bafuňář v naší řeči pocházejí z poloviny dvacátého století, kdy se tato nálepka začala objevovat v tisku ve spojitosti se sportovními činovníky. Za předlohu našeho bafuňáře považujeme anglický výraz buffoon (čti: bafún), který označuje šaška. Tím se nemíní někdejší dvorní šašek jako počestná profese (to by byl anglicky jester) ani současný klaun jako bavič v legračním převleku (to by byl clown). Míní se tím šašek ve smyslu paňáca, tedy posměchu hodná postavička, která vzbuzuje spíš lítost než upřímné veselí.
Bafuňář jako funící náfuka
Čeština má bafuňáře z angličtiny, ale ani v angličtině toto slovíčko původně nevzniklo. Angličtina si je vypůjčila z francouzštiny a ta si na ně byla zase v italštině. Italské buffone se odvozuje od základu buff, kterým se tvoří jednak slova spojená s veselím, jednak slova spojená s foukáním či funěním. V tomto smyslu si bafuňáře můžeme představit klidně i jako náfuku, nebo dokonce jako námahou funící komickou figurku, která není zrovna ve vrcholné sportovní kondici.
