Článek
Závodníci riskovali život, podváděli a obcházeli pravidla, aby získali náskok. Diváci útočili na favority a proměňovali silnice v ring a fandění v hon na závodníky. Hned druhý ročník Tour ukázal, že v srdci závodu koluje vášeň, která může být nebezpečná pro jeho budoucnost stejně jako totální nezájem.
A to dokonce tak moc, že v pořadatelském deníku L’Auto po skončení jeho závodu publikoval zakladatel závodu Henri Desgranes článek, kde oznámil konec Tour a označil ji jako „mrtvou kvůli svému úspěchu“.
Píše se rok 1904. 88 cyklistů z Evropy se hlásí do startovní listiny brutálního závodu, který ve svém prvním ročníku zajistil slávu Maurici Garinovi a navíc mu zajistil odměnu 3 000 tehdejších franků, což odpovídalo průměrné dělnické mzdě za 500 dní. To opravdu nebylo málo. Dnes by to po přepočtu na mzdu odpovídalo cca 40 000 EUR. A co si budeme, to zase není moc v porovnání s price money pro vítěze Tour, což bylo o 120 let později, v roce 2024, už 500 000 EUR.
A teď na trať Tour 1904. Dlouhé 2 400 km, šest etap. Průměrná rychlost vítěze 25 km/h, kdo ví, ten ví a na tehdejších kolech!!!
Hned v druhé etapě, Pierre Chevalier (chevalier = rytíř, jak ironické) využil tmy a během etapy mezi Montgeronem a Lyonem naskočil do připraveného auta a skončil na třetím místě. Něco i tak udělal špatně, našlo se dost svědků a byl ihned ze závodu vyloučen. A organizátoři nasadili 3 vozy na kontrolu pelotonu. Rozmohl se jim takový nešvar a přejezdů autem bylo v dalších etapách víc, jak uvidíme. Pomáhala tomu skutečnost, že etapy byly extrémně dlouhé a jelo se i přes noc a peloton byl roztahaný na desítkách kilometrů.
Ale největší hrozba nepřišla od jezdců. Diváci po celé trase, místní patrioti, podporovali své jezdce nejen fanděním, ale hlavně tím, že bránili ostatním v jízdě. Stavěli na cestách bariéry, házeli kameny a mávali - a útočili – tyčemi a palicemi. A nejen na materiál.
V etapě do Lyonu se čtyři muži v kapucích pokusili zaútočit přímo na vítěze prvního ročníku Garina a jeho týmového kolegu Luciena Pothiera, kteří měli náskok více než 45 minut. „Stáhneme tě z kůže!“ křičeli, jak později popsali novináři. Nestihli to …
Další etapa mezi Lyonem a Marseille přinesla už více než zastrašování. Na stoupání Col de la République u Saint-Étienne čekalo asi sto lidí s kyji a kameny, aby zabránili pelotonu v pronásledování místního jezdce Antoina Faureho. Věděl to předem? Kdo ví, ale shodou okolností v kopci nastoupil a získal malý náskok, který dovolil divákům přehradit cestu. Někteří závodníci riskovali zdraví, aby pokračovali. Ital Giovanni Gerbi byl dokonce omráčen. Pořadatelé museli dokonce vystřelit z revolveru do vzduchu, aby rozehnali dav. Ztráta byla tak velká, že někteří jezdci se dokonce přestrojili za číšníky, aby unikli davu a projeli.
Nepokoje pokračovaly i mezi Marseille a Toulouse. Fanoušci protestovali proti diskvalifikaci Ferdinanda Payana a členové Moto-Vélo Clubu d'Alès zahájili výtržnosti u kontrolních stanovišť v Nîmes. Na trase Toulouse-Bordeaux se objevily hřebíky a láhve, které způsobily defekty. Tehdy platilo přísné pravidlo, že mechanická pomoc je zakázaná. A co si budeme, moc náhradních duší a hlavně plášťů kolem ramen neuvezete. A peloton prořídl…
V Paříži opakoval vítězství Marice Garin, jeho bratr César a Lucien Pothier obsadili pódium na třetím a druhém místě. Slávu jejich klubu podtrhl čtvrtým místem další jezdec týmu La Francaise. A to už asi bylo moc.
Francouzská cyklistická unie diskvalifikovala čtyři první v cíli za jízdu autem v poslední noční etapě. Opět … jak nenápadité, ale musíme si říct, že biochemie byla tou dobou neznámý obor.
Maurice Garin dostal dvouletý trest, Pothier doživotní zákaz závodění. Proč takový rozdíl, když jeli stejným autem? Můžeme hádat.
Titul připadl dvacetiletému nováčkovi Henri Cornetovi. Mimochodem, dodnes je to nejmladší vítěz Tour. Smutnou skutečností je, že sám v průběhu cesty dostal napomenutí za jízdu autem – ale někdo ve výsledkové listině asi zůstat musel.
Henri Cornet, vítěz Tour de France 1904
Známe to i ze současnosti. Přepisování výsledků, mazání vítězů z kronik.
Všechno tu už bylo.
Ale stejně je to krásný závod a je dobře, že jeho historie neskončila druhým ročníkem. Proč taky, pro marketing potřebujete emoce a ty se vzbudit podařilo. Ale možná je dobře, že je dnes všude tolik kamer.
A ještě na konec: od roku 1905 se nejezdí v noci.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Maurice_Garin
https://cs.wikipedia.org/wiki/Henri_Cornet
