Článek
V malém údolí byla dlouhé roky malá vesnice, Újezd pod lesem. Žilo v ní přesně devět sedláků. Byli šikovní, víc nebo míň, ale každý dokázal vypěstovat dost na živobytí pro sebe a svou rodinu. Pomáhalo jim, že uměli spolupracovat, půjčovat si vybavení a vzájemně se učit. Nepořádali žádná školení, jen se sešli párkrát za měsíc v hospodě a poslouchali se.
V rohu hospody sedával Pepek Vyskoč. Nebyl nijak zvlášť mazaný, ale věděl to o sobě, poslouchal ostatní, vyprávěl svoje příběhy, pomáhal a žil si ve vesnici celkem spokojeně a ostatní ho brali, jaký byl. Potřebovali jeho pomoc a on potřeboval je. Měl různé nápady, ale když viděl, že zkušenější vesničané nevěří jeho názorům a umí mu jeho potíže vysvětlit, nehádal se a učil se krok za krokem.
Jednou uspořádal kraj setkání všech sedláků ze všech vesnic. Chlapi vzali Pepka s sebou, aby viděl kus světa. Na setkání se bavili s ostatními sedláky a Pepek jim držel místo v hospodě na náměstí.
Jenže v té seděli se stejným úkolem další Pepci z jiných 99 vesnic. A dali se do řeči. Pepek zjistil, že i ostatní mají různé nápady, například, že Země je placatá, protože jinak by z ní přece spadli. Hlavně, kdyby se otáčela, což si hned dokázali roztočeným míčem a drobkama ze smažáku.
Když Pepek dojel domů, další večer tento objev sdělil ostatním. Sedláci se mu smáli a volali učitele. Ten opakoval staré učení o kulatém světě, jenže Pepek řekl, že to je jeho pohled a že je jediný, kdo to říká, zatímco on zná 99 Pepků Vyskočů s jiným názorem. Už si nespočítal, že na konci večera ve městě bylo v hospodě 1 000 lidí a z toho jen 100 Pepků…
Pepek začal do města jezdit každý týden. Občas se tam objevil na trhu Pepek z jiné země a také se naučil novému názoru a přednesl ho Pepkům u nich v kraji.
Náš Pepek dostal děkovné pohledy z dalekých zemí a ukázal je v domácí hospodě. Přisedli si k němu dlouhý Janek a ušatý Karel. Přece, když má Pepek pohledy a učitel nikdy žádný nedostal, něco na tom je. Obzvlášť, když pohled po dlouhé cestě není ohnutý, ale pěkně placatý.
Když se o tom doslechl král v té malé zemi, nechal si spočítat, kolik lidí věří, že je svět placatý a zjistil, že jsou to tři z deseti. Ulevilo se mu, a při vyhlašování výsledku spokojeně řekl, jak je rád a jak dále věří učitelům a bude trvat na jejich výkladu. Hlavně proto, že, jak řekl, “ kdybychom věřili tomuto, mohli bychom taky věřit, že tamhle v Újezdu ovládají počasí, když mají každý rok tak hezkou úrodu, nejlepší v zemi“.
Pepek to slyšel a příští týden to na náměstí s Jankem a Karlem probírali u stolu…
A teď si představte, že by Pepek dostal do ruky nástroj, který by ho spojil se všemi Pepky na světě.
