Článek
Remise. Slovo, které pro jednoho znamená úlevu a vítězství, zatímco pro jiného je to jen přestávka mezi dvěma bouřemi. Pro mě je remise momentem, kdy se hladina konečně zklidní a voda se stane průzračnou. Můžu se nadechnout, zapomenout na minulost a na chvíli si představovat, že jsem „normální“. Ale klid je zrádný.
K dosažení remise nevede jednoduchá cesta. Za ní stojí měsíce, někdy i roky bojů s vlastní myslí, hledání správné léčby a nekonečné pochybnosti, zda se to vůbec někdy zlepší. Každý krok, každý nádech byl jako zápas s neviditelným protivníkem. A přesto jsem to zvládl. Remise je jako výstup na horu – ne proto, že jste nad světem, ale protože konečně vidíte jasný výhled. Ten výhled však bývá zahalen nejistotou.
Život v remisi je zvláštní. Najednou je vše „v pořádku“. Lidé vás chválí, jak dobře vypadáte, ptají se, jak se cítíte. A vy odpovídáte: „Dobře.“ Ale v hlavě se občas objeví otázka: „Co teď?“ V remisi nejsou bouře, ale ani ten divoký vítr, který vás nutil bojovat o každý další krok. Je to ticho, které vás nutí přemýšlet, jestli jste skutečně v bezpečí, nebo jen čekáte na další náraz.
Jednou z největších výzev remise je právě její křehkost. Každý náznak smutku nebo zvýšené energie se ve vaší mysli promění v alarm: „Co když to začíná znovu?“ Život v remisi není jen o klidu, ale také o opatrnosti. O tom, že se učíte naslouchat sobě, svému tělu a mysli. O tom, že musíte věřit, že tentokrát je to jiné.
Ale i přes všechny ty obavy přináší remise něco krásného – návrat k sobě. Pomalu objevuji radost v malých věcech, které jsem dříve nevnímal. Káva voní intenzivněji, slunce je jasnější a obyčejné procházky mají zvláštní kouzlo. Učím se znovu smát a vnímat lidi kolem sebe. A i když ve mně stále zůstává strach z toho, co by mohlo přijít, zároveň vím, že jsem schopný znovu vstát, pokud to bude potřeba.
Remise mi ukázala, že žádná výhra není trvalá, ale také že každá prohra může být začátkem něčeho nového. Je to stav, kdy se nevzdávám, ale hledám způsoby, jak se stát silnějším. Uvědomuji si, že stabilita je cesta, ne cíl. Že i když není vše perfektní, je to v pořádku.
Možná je nejdůležitější si připustit, že remise není konec příběhu, ale jeho součást. Je to příležitost nadechnout se, připravit na další kroky a hledat nový smysl. A tak, když se někdy ptám, jestli jsem opravdu „normální“, odpověď si dávám sám: „Jsem normální tím, že hledám rovnováhu – a to je v pořádku.“
Zdroj: Život na hraně.
