Článek
Lux z KDU-ČSL byl občany jedovatě přezdíván „had na tři (písmena)“. Rád se totiž chlubil, že jeho strana je „jazýčkem na vahách“ a svým postojem vládu i mnoho občanů - řečeno jemně - prudil.
Stanislav Gross se prsil jako „pan čistý“, ale čachry s penězi neuměl vysvětlit. I ten asi sklízel dost nevole a nenávistí od veřejnosti.
Mnohokrát jsem četla o síle myšlenky - že vlastně skutečnost tvoříme a měníme svou myslí. Mnohokrát se dělaly pokusy, kdy se skupina lidí modlila za uzdravení neznámého člověka na fotografii. A ono to fungovalo. Lze tedy logicky předpokládat, že to podobně funguje i opačně . Bude-li velká skupina někoho nenávidět a přát mu vše špatné, skončí dotyčný velmi neblaze.
V případě pánů Luxe i Grosse svého času běžela dokonce šeptanda v tom duchu, že byli tak neoblíbení, až jim kolektivní mysl nespokojených občanů přivodila nemoc.
Teď si asi říkáte: „Pche, to by bylo mrtvých! Vždyť neoblíbených až nenáviděných politiků je!“ Možná je ale důležité, zda si politik své levárny uvědomuje. Je možné, že když upřímně věří, že koná dobro, je napojen více na své příznivce a je jejich náklonností a svou upřímností chráněn.
Tuhle jsem někde četla, že člověk, který vědomě lže a škodí, je vnitřně sžírán duševním rozporem: nezdravě hubne, má povadlou pokožku, padají mu vlasy, ztrácí vnitřní i vnější sílu. A nejspíš bude i citlivě reagovat na zlobu veřejnosti.
Z tohoto pohledu je pak politika velmi nebezpečné a zdraví škodlivé povolání. Zvláště pro prolhané, nečestné a zrádné jedince, konající ve jménu vlastního prospěchu.
Poslední dobou mě docela vyděsily fotografie vládních představitelů: Petr Fiala je vysušený už nějakou dobu, dokonce mu řídnou i (údajně nastřelené) vlasy, Petr Pavel za posledních pár měsíců zestárnul o 10 let a ministr Rakušan vypadá, že mu někdo zmuchlal obličej jak staré noviny. Dokonce i „mladá a pohledná“ tetuše Danuše vypadá na svůj věk.
Myslíte, že je to starostmi o stát a blaho občanů? No nevím. Ale ti postižení by měli vědět, zda raději nevzít nohy na ramena a prchnout z politiky, dokud jsou živí a ještě trochu zdraví. Měli by vědět, zda se mohou spolehnou na ochranou sílu své pravdomluvnosti a upřímnosti.
