Článek
Opozice „řinčících“ vlád volá po mírových jednáních za každou cenu, ale je svými vládami vysmívána a označována za proruskou.
Sleduji často vysílání alternativních médií, když v nich vystupují staří bezpečnostní analytici. Ty mladé kloučky, co nám předkládají masmédia, rohodně jako odborníky nevnímám. Ti seniorští bardi mnohdy studovali nebo působili jestě za sovětské éry a právě proto dokáží lépe zhodnotit myšlení, strategii i výzbroj Rusů, ale i Ukrajinců.
Zrovna nedávno jsem poslouchala Ing. Štefce. Vpodstatě řekl to, co už mnohokrát zaznělo od jeho kolegů i opozičních politiků: Ukrajina přes veškerou statečnost svých lidí a poskytnutou pomoc prohrává. Každým dnem ztrácí území a hlavně životy. A taky se jí zmenšuje manévrovací prostor při dojednávání příměří. Žádný spravedlivý mír dle snů našich vládních politiků se nekoná a konat nebude! Vítěz diktuje, to platilo oddedávna. A jestli si někdo myslí, že pokračováním muniční iniciativy předchozí fakta změní, je naivní hlupák.
Donald Trump dal jasně najevo, že kromě dodávek zbraní se USA do války nezapojí, a jestli chce EU válčit, ať jde do boje sama. Evropští válečníci se bijí v prsa, halekají, ale když dojde na dohodu o společném postupu, koukají jeden na druhého v rozpacích. Doma jim pod okny lomozí milionové davy protestujících a reálně hrozí, že když zatroubí k mobilizaci, davy je smetou. Fiala a spol také radostně řičí a bubnují do boje. Snad ještě silněji, než jejich západní kolegové. Jen aby se nedivili, kdyby se náhodou postavili do čela společných vojsk a ohlédli se, že za nimi už nikdo není.
Jak řekl Ing. Štefec, drony budou ulétávat kam nemají a vzdušný prostor bude narušován tak dlouho, dokud boje neskončí. Místo křiku, šturmování a dodávek zbraní by si měli všichni sednout k jednacímu stolu a konečně dojednat konec války. A jestli si myslí, že by společnými silami mohli nad Ruskem vyhrát, měli by si vzpomenout, co řekl Putin: bez Ruska nebude svět! A Putin to červené tlačítko má, ať se vám to líbí nebo ne!
A pak zmíněný analytik ještě dodal, že chtějí-li chciválkové vidět, kam až může jejich snaha vést, ať si pustí film Den poté, ale ten starý, z roku 83.
Já si ho našla na yutube. Kvalita mizerná, ale obsah jednoznačný. Záběry na poklidný život v americkém velkoměstě. A pak se nebe nad Amerikou začerná atomovými raketami, aby se vzápětí rozzářilo tisíci slunci atomových výbuchů. Ve filmu byly použity reálné záběry z pokusů s atomovými bombami. Většina lidí se vypařila, shořela nebo byla zabita letícími troskami. Ti, co přežili, postupně umírali na nemoc z ozáření nebo se vyvražďovali v boji o jídlo a vodu.
Nejpoučnější scéna se odehrála na malé vojenské základně: při spatření raket americký Řehka zvolal „ty svině (myšleno Sovětský svaz) to nakonec zmáčkli“. Jeden z vojáků mu ale oponoval: „Nebo jsme to zmáčkli my, a oni už jen v odvetu. Stejně je to jedno, chcípnem všichni!“
A měl pravdu, chciválkové. Ať zmáčkne první knoflík ten nebo ten, přežije jen tolik, kolik se vejde pod vozovou plachtu. To už dávno řekla i Sibyla.
