Článek
Několikrát jsem se pokusila stručně vysvětlit své názory a v něco málo bodech podat argumenty. Oponenti na to většinou vůbec nereagovali, nebo jsem se dočkala výše zmíněných hodnocení (převažovalo to s tím idiotem).
Je zvláštní, že pod mými články tady na Seznam médium je reakcí jak šafránu, spíše nic. O to větší mám radost, že pod statí o jednom dílu pořadu Máte slovo se trochu šafránu našlo. Moc ráda bych přispěvatelům poděkovala, ale Seznam mi nejméně před dvěma lety „demokraticky“ zakázal doživotně vstupovat do diskusí. Marně jsem žádala, ať mi to umožní aspoň pod mými články. Když mi dovoluje psát, logicky bych tedy mohla reagovat na čtenáře. No jo, ale „demogracie“, zvláště ta liberální, logiku neuznává.
Tedy - velmi děkuji pánovi, který mě tak pochválil. I kdyby neměl pravdu, uvedl proč tak učinil. Navíc - nebudu lhát, mě to potěšilo. A pánovi, co tam jen vyštěkl, že by si Rajchla namazal na chleba, to jen doporučuji. Jistě i lidé, co s vámi souhlasí, by to rádi viděli a zaaplaudovali vám. Jindřich Rajchl má své hojně sledované vysílání na sítích a kdybyste mu napsal, že se chcete zúčastnit a uargumentovat jeho (domnělé) bludy, byl by rád a určitě by vás pozval. Bylo by to obohacením pro oba tábory. Tak se nebojte a běžte do toho!
Všímám si, jak jsou lidé vyjevení nebo i vyděšení, když najednou i z televizí a rádií slyší něco úplně jiného, než byli čtyři roky zvyklí poslouchat. Celou dobu byl povolen pouze narativ o statečné Ukrajině bojující za nás a o naší naprosto bezbřehé povinnosti jí pomáhat až do sebezničení. A najednou bum - od současných vládních stran zní: Ukrajina za nás nikdy nebojovala, je prolezlá korupcí a naše pomoc mnohdy skončila ve zlatých toaletách. Pomáhat ano, ale v rámci možného a nikoli na náš úkor.
No, vážená veřejnosti, je načase pochopit, že KAŽDÝ názor má právo být vysloven a být slyšet. A pak má nastat diskuse - což je předkládání argumentů a protiargumentů, nikoli nadávaní do idiotů, proruských sviní a podobných lahůdek zavedených Fialovou garniturou! To je totiž demokracie, nikoli nezveřejňování argumentů a vůbec hlasů oponentů.
A pak je tu ještě jeden nešvar: ta odporná politická korektnost. Což je vpodstatě zbabělost nazývat věci a situace pravým jménem. Proč bych nemohla říkat černoch, když mně říkají běloch? Kamarádka mi tuhle vyprávěla zážitek z vlaku: Sedím a kolem mě se bavili lidé o novoroční Okamurově zdravici. Shodovali se, že řekl jen pravdu, ale že to řekl „takovými“ slovy, jako že hrubiánsky. Už jsem to nevydržela a vyjela na ně, jak by si to představovali? Pravda je pravda a on žadná sprostá slova nepoužil. A pravdu žádná falešná korektnost nezjemní ani nezlepší! Nakonec mi dali za pravdu.
Ano vážení, když si budeme mazat med kolem úst, lhát si do kapsy, nezveřejňovat protinázory (jako to mně často činí Seznam médium) a nepřipouštět diskuse, pravda umře jako první. A demokracie s ní!
