Článek
Nevěřila jsem vlastním uším. „Jak jsi na to přišla?“ nechápala jsem. „No oni to přímo v televizi nebo rádiu neříkaj, ale ze všech těch zpráv je to jasné“, argumentovala.
Abyste rozuměli, jsme s bratrem členy strany PRO, v jejímž čele stojí Jindřich Rajchl. Hodláme proto volit kandidátku SPD. Ať už na to máte jakýkoli názor, musíte uznat, že my na ten svůj máme právo a máme i právo ho projevit.
Maminka vidí svět velmi černobíle: jsou jen ti dobří a ti špatní. Podle jejích životních zkušeností (je ročník 1941) jsou pochopitelně ti špatní komunisti. A ti dobří jsou jejich přemožitelé - tedy pravice. A pravice byl vždy Václav Klaus a ODS. Klaus už tam sice není, ale ODS pořád je. Tak je to pro maminku jednoduché a nechce na tom nic měnit. Odmítá poslouchat jiné názory a zamyslet se, zda se doba nezměnila. Neposlouchá příliš zprávy a politické pořady, televizi nebo rádio má ale puštěné celý den jako kulisu, aby nebylo ticho. A v tom je ten problém. Ať chce nebo ne, její podvědomí nasává informace linoucí se z médií. A takto vzniklo její přesvědčení, že já s bratrem „milujeme Rusáky a volíme komunisty“. Nevěříte?
K výročí osvobození 8. května proběhly v Praze dvě demonstrace. Na Náměstí Republiky ji svolal pan Vrabel. Jeho city k Rusku jsou známé a já jako demokrat je respektuji. Takže jeho příznivci přinesli převážně rudé prapory.
Na Staroměstské náměstí svolalo demonstraci uskupení kolem SPD, tedy „my“. 90 % vlajek tam bylo českých, moravských, slezských i slovenských. Protože my stojíme především za Českou republikou. Několik lidí doneslo i sovětskou vlajku - což je vzhledem k výročí osvobození a nepopiratelným zásluhám Sovětského svazu pochopitelné. A dva tři lidé na okraji mávali vlajkou Ukrajiny. Co tím chtěli sdělit, nevím.
Televize byla přítomna. Reportér ČT udělal dokonce s JUDr Rajchlem dlouhý rozhovor. Myslíte, že byl odvysílán? Samozřejmě, že ne! A jak o rozhovoru vím? Protože si ho lidé natáčeli a dali na sociální sítě. Naše „pravdomluvná“ ČT přece nebude vysílat o něčem, co ona považuje za nedůležité!
A pak mě kolega upozornil na pořad Reportéři ČT. “ Hele, přece jen se tam ta vaše demonstrace mihla", říkal. Tak jsem se podívala a nestačila se divit: nejprve nějaký mudrc vyprávěl, jak v republice stoupá počet proruských živlů a hrozí návrat komunistů. Následoval dlouhý záběr na Vrabelovu demonstraci s vlnícími se rudými vlajkami. Pak střih a minutová výseč rozhovoru reportéra ČT s Rajchlem. A znovu záběr na rudé vlaky. Následoval střih, tentokrát na generála Koudelku s jeho varováním před „pjojuskými dajebáky“, a konečně pohled na nějakou oslavu osvobození, kde přítomní tancovali kozáčka.
Celkové vyznění? Naprosto jednoznačně záměrně rozšířená podvědomá lživá informace: rudé prapory patří k Rajchlovi, který je určitě proruský a podporuje návrat komunismu. Kdo ví, zda netančil i toho kozáčka!
Takže teď už je mně i vám asi jasné, jak maminka přišla na to, že miluju Rusáky a volím komunisty. A abych nezůstala nic dlužna ani Českému rozhlasu, zde další příklad naprosto úmyslně plíživě šířené dezinformace:
O svátek byly mé dvě kamarádky na chalupě a věnovaly se pozimnímu úklidu. Celý den hrálo rádio jako kulisa. Vtom jedna zpozorněla. Zaslechla, jak někdo, možná dokonce sám vládní komunikátor Foltýn, říká, že nás sice osvobodila Rudá armáda, ale že to byli skoro všechno Ukrajinci, protože to byl Ukrajinský front. Kamarádka vztekle praštila hadrem po rádiu. Druhá se lekla. „Co děláš?“ zlobila se. „Copak jsi neslyšela, co to ti pitomci povídaj?“ durdila se první. Druhá se zamyslela: „Něco že nás osvobodili Ukrajinci?“ První se chytla za hlavu: „Jo! A tobě to není divný? Ukrajinský front byla část armády pojmenovaná podle směru, ze kterého táhla, byly v ní všechny národnosti Sovětského svazu i dalších zemí, co se přidaly k boji. I Ukrajinci. Ale ti lháři to podávají tak, jako by nás osvobodili jen oni. A vidíš - posloucháš jedním uchem a už ti to uvízlo v mozkových závitech. A o to jim jde!“
Ano vážení, žádná hloupost, žádná neznalost. Zlý plíživý úmysl jednostranně zfanatizovaných lidí, které se zdráhám nazývat redaktory či novináři! Ale bohužel, které si povinně platíme!
