Článek
Mluvím teď o „solárních baronech“. Těch, kteří si za nadstandardně výhodných podmínek zasadili na úrodných polích a loukách solární panely a díky dobrému lobbingu a kdoví čemu ještě dojí nás všechny.
Před volbami vždy politici slibují, že to takto nenechají, podívají se smlouvám na zoubek a zruší je. Po volbách však zázračně procitnou a naznají, že smlouvy se zrušit nedají a lomíce rukama naříkají, že co je jednou ve smlouvě, změnit se nedá, a kdyby se tak stalo, solárníci by žalovali stát a vysoudili „těžký prachy“, jak se říká.
A mně to nejde do hlavy. Co chvíli mi od mé banky přijde zpráva „změna smluvních podmínek“. Jak můžou jednostranně měnit něco, na čem jsme se dohodli a stvrdili podpisem? Nebo vzpomeňte na stavební či důchodové spoření - tam stát vůbec neváhal úplně zlikvidovat nebo razantně omezit dlouhodobě nasmlouvané příspěvky spořitelům. A nikdo z politiků ani nezmínil, že by se bál nějakých žalob a soudů.
Jak je to možné? Tím, že jsme jako jednotlivci slabí, nemáme na špičkové právníky a nedokážeme se spojit? Nebo ty smlouvy pro plebs nejsou tak neprůstřelné jako pro nadlidi? Nebo že nemáme na slušné úplatky? Kdo by mi to vysvětlil?
