Článek
Nic není ztraceno, dokud za to bojuje poslední blázen z nás… a za nás.
Nemůžu se doprošovat všech lidí, které znám, ani těch, které neznám… ani na ně mířit zbraní, bojovat sám s celým světem.
Nemůžu si donekonečna nechat líbit vše špatné, co se kolem mě a proti mně děje.
Největší problém je, že si vše zlé děláme pouze jen my a sami sobě navzájem.
Systém je ďábelsky jednoduchý a díky tomu efektivní a dokonalý – stačí vyslovit přání kýmsi shora (vydat příkaz) – a lidi sami jdou proti sobě, všichni proti všem, každý proti každému, lžou jeden druhému do očí, berou (kradou) si navzájem, nejen peníze, zabíjejí se pod nejrůznějšími „bohulibými“ záminkami – ve jménu Boha a za jeho slávu, válkami, vzájemnou nenávistí i v Biblí zakázanou touhou po majetku toho druhého.
Dříve jsem měl, a vcelku ještě donedávna, ničím podložené podezření, že až tak moc nelidský systém, ve kterém všichni žijeme (a na jehož tvrdost, kterou už ani jako tvrdost nehodnotíme, jsme všichni přivykli stejně, jako žába na pomalu se zvyšující teplotu vody – až k bodu varu, ve které plave), musí být lidem určitě někým mocným vnucen a silou udržován. Že pokud by si člověk sám mohl svobodně vybrat – tento „systém“ by neprodleně zrušil a všichni bychom se měli jako v ráji.
Vždyť jsme všichni do jednoho bohabojní anebo alespoň minimálně křesťané.
Ovšem, čím dál více se projevuje a je více než zřejmé, že veškeré zlo, jakým jsme dennodenně obklopeni, si vytváříme naprosto sami a víceméně dobrovolně, dokonce s pocitem nanejvýše svobodného rozhodování. Celé to vypadá jako dobrovolně nedobrovolná samospráva podobná té v internačních pracovních lágrech, se všemi doprovodnými a neodlučitelnými rysy, atributy – nepoddajná mocenská hierarchie – vertikální řazení a organizace, barák kápo a jeho poskoci, nástupy a evidence, počítání na apellplatzu, apod.
Logistika a služby – distribuce a rozdílení jídla po chodbách, praní prádla a úklid, …
Dovážka všeho potřebného „zvenčí“ – z jiného internačního tábora, lágru, jinými a stejně svobodnými lidmi.
Všichni se musí podřídit systému, ti zdánlivě nepodřízeni a revoltující, jsou systémem povoleni, a dokonce i tvořeni, ovšem pouze jen odsud-posud.
Ti, co se opravdu odmítají podřídit a přizpůsobit, fungovat ve většinovém společenském konsensu, jsou svým nejbližším okolím a všemi dostupnými prostředky – mírná domluva s napomenutím, společenská izolace, ekonomický nedostatek, výprask, úplná izolace… úplně bez peněz…až po psychickou a konečně i fyzickou eliminaci (konečné řešení) – dovedeni k poslušnosti anebo pro závadnost odstraněni. Bez asistence dozorců, bez přemlouvání a nucení do nápravné činnosti na ostatních – pouze vhodně zavedeným a udržovaným systémem svobodných občanů s vlastní demokratickou, většinovou samosprávou.
Hospodářské či ekonomické zajištění zdravého přežívání celého systému je založeno na principech „dělení kořisti“ a la džungle – a šelmy, predátoři. Nejsilnější dostanou nejlepší kousky nikoliv na základě jejich podílu práce při získávání kořisti, ale dle výše svého postavení ve smečce, společnosti, komunitě, firmě, v dané hierarchii. Ti silnější si berou s aktivním souhlasem těch slabších jen to nejlepší a v množství dle jejich vlastního uvážení, bez ohledu na potřeby zbytku společenstva. Ti níže postavení v dané hierarchii se dobrovolně a svobodně musí spokojit se zbytkem – nižší kvalitou a nedostatečným množstvím.
Po celém světě, na každém kontinentu, probíhají neustále a chronicky vlekle, ozbrojené střety a konflikty, mnohdy i několik souběžně. Jsou likvidovány historické památky nenahraditelné a nevyčíslitelné hodnoty, nejrůznější naleziště strategických surovin a nerostů, logistické i jiné infrastruktury – pozemní komunikace a prvky, apod., společenský i soukromý majetek, zdraví a životy lidí i zvířat, rostliny a veškerá příroda v dané lokalitě.
Zbytek světa, ti šťastnější z nás, bez přímé účasti a přítomnosti v oblastech konfliktů, žije dál svými poklidnými životy pracujících „jako by se nechumelilo“, jich – nás se to přece netýká… a pokud se svědomí přeci jenom ozve, pomůžeme jim!
Uděláme národní sbírku… a pošleme jim tam další zbraně a munici! Ať jim to vydrží co nejdéle a smrtelné účinky jsou co nejvyšší!
Zbytek světa, ti šťastnější z nás, bez přímé účasti a přítomnosti v oblastech konfliktů, se současně s podporou války v našem sousedství, modlí a doufá, že to bude pravda a ani příště se nás to (opět) týkat nebude.
Většina „rozumně“ uvažujících a cti dbalých lidí, rodičů a řádných daňových poplatníků, platných členů každé důstojné společnosti, je vždy připravena použít, jak historicky velí zákony prvobytně pospolné společnosti – automaticky, podvědomě, pudově – proti síle sílu… co už taky jiného!? Namísto byť jen pouhého pomyšlení na pokojné urovnání.
Většina z nás po 3 letech války na UA, téměř v našem blízkém sousedství, volá po globálním válečném řešení a pokud ne přímo, alespoň po masívním (do)zbrojení a totální přípravou na něj – globální válečný konflikt.
Lidi už opravdu úplně zešíleli!
Zlo nelze porazit dalším zlem, ani větším, ani menším… Zlo lze porazit, a dokonce natrvalo, pouze tím, že se sami staneme dobrými, lepšími - a pokud nás budou miliony, zlo nemá a nebude mít šanci… Včetně zla největšího, války, kdy berou za své veškeré civilizační vymoženosti, včetně právního a demokratického řádu a z lidí se stávají pološílené krvelačné bestie a zombie bez mozku…
„Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den, občany své země.“ — Ernest Hemingway.
S blížícím se koncem, UA (EU&svět) – RF konfliktu, máme opět, pokolikáté už – od slavného vítězství demokratického sametu nad komunistickou diktaturou – vždy s každým dalším ukončeným konfliktem a následnou skličující a neradostnou bilancí ztrát… ztrácí vždy obě strany – ve válce není vítězů, jsou jenom poražení… jeden je na tom vždy o něco hůře než druhý, vyčerpaní až k smrti (ekonomické i fyzické) jsou oba dva stejně… máme opět neopakovatelnou a vzácnou možnost navrátit se k mementu a odkazu Norimberského procesu s válečnými zločinci, k původním a úplným ideálům humanismu… jak toto spojení vyznívá ve spojení s válkou až nepatřičně… kdy nejen „vítězné mocnosti“ a jejich čelní představitelé, ale celé válkami štvané lidstvo došlo k jednomyslnému přání a výzvě, aby se, již nikdy, hrůzy a utrpení 2. WW, nikdy neopakovaly. Nikdy. NIKDY!
Namísto toho však celý svět zešílel a všichni mocní tohoto světa, dokonce s nemalou a aktivní podporou všech těch dole, kteří v horizontu následných několika málo dní, či týdnů, začnou v chystané válce umírat, se připravují již na další, nový konflikt – 3. WW – již dopředu smířeni a tupě rezignující i na základní pud sebezáchovy – s použitím atomových zbraní, jako, dle jejich nejlepšího vědomí a svědomí, jisté a logické, zákonité a neúprosné nevyhnutelnosti.
Ti samí, co doteď, i přes tři roky trvající konflikt v těsné blízkosti, nehnuli zadkem ani mozkem, aby přijali nějaký plán a postupně ho uváděl v realitu, teď volají po přezbrojení, ale okamžitém a po sjednocené vůli celého národa „k budování a obraně rozvinuté kapitalistické vlasti vždy připraven“ - nechtějí si samoúčelně připustit ten fakt, že po letech nicnedělání a supervysávání veřejných prostředků, jedno z jakých účelových důvodů, stát. rozpočtu do soukromých kapes, nemáme ani potřebný finanční základ, ani potřebný čas na vybudování efektivní a funkční armády, o personálním deficitu, nepřipravenosti a opět potřebné době na teoretický i praktický výcvik nutného počtu specialistů - s potřebným přesahem, kompenzujícím válečné lidské ztráty, snad raději úplně pomlčet s odvoláním na dobré mravy a nepatřičnost prát své špinavé prádlo na veřejnosti.
Co dělá stranický Parlament a Senát, sbor občanských reprezentantů, jako prostředník dialogu mezi Vládou a občany? Co dělá oficiální, ale i alternativní opozice, kromě velkohubých proklamací, vždy, až krátce před volbami?
Stejně jako provládní Pětisoldateska a jejich podržtašky a nohsledové.
Je nás zhruba 10 milionů, proti několika stovkám vládních ouřadů a stranických potentátů… Není to o JEJICH nechtěné a nežádané, protiobčanské a antidemokratické aktivitě…
Je to o naší tupé odevzdanosti, nejednotě, neorganizovanosti a absolutní, do nebe volající pasivitě, submisivitě a ufňukané sebelítosti.
Je to o naší aktivní a pohotové schopnosti vše monitorovat a souběžně komentovat na všech existujících a dosud ještě dostupných asociálních sítích. To se nám opravdu daří na výbornou.
Základní a snad nikým nepochopený problém není ani tak bojeschopnost občanů…
(pokud do této doby, celkem vytrvale a dlouhodobě, podporujeme všemožně útěky UA branců (a nejen těchto migrantů), nejen z místa bojů, ale dokonce i z jejich vlasti, u spousty z nich natrvalo, nikoliv na dobu ozbrojeného konfliktu… Jakým způsobem budeme „podporovat“ útěky českých branců?!! Z místa bojů a republiky samotné?!?
Nebo zvolíme diskriminační, sankční, represívní a segregační cestu nerovnoprávnosti?!?)
... ani v počtu či druhu a kvalitě zbraní.
Je to otázka dne - kdo má zájem na věčném, třeba i nacionálním, vytváření a udržování konfliktů? Jsou to řadoví občané, civilisté a dokonce i většina sloužících vojáků? Anebo je to zájem pár desítek lidí na celém světě, rozhodující o životě a smrti všech lidí, celé planety…
Disponující (demokraticky?) rozhodujícími hlasy a konáním o stavu i vývoji globální ekonomiky a přerozdělování národního jmění a oběživa jednotlivých států, unií a federací?
Mající rozhodující právo na přesměrování bilionových částek do „zbrojního průmyslu, výroby“, namísto do mnohem potřebnějších a důležitějších kapitol státních rozpočtů?
Kdy se naposledy v celé historii lidstva vyřešil trvale nějaký problém válkou a ke „spokojenosti“ obou válčících stran?
Poválečný Norimberský proces byl zakončen údajným celoplanetárním poučením a mementem, že se druhoválečné hrůzy již nebudou nikdy opakovat.
Vygooglete si počet a typ evropských a světových organizací, zaštiťujících „bezpečnost“ v daných regionech.
A počet všech konfliktů na celém světě od konce 2.WW.
Spolupráce a kooperace, nikoliv konkurence, konfrontace a likvidace.
Dokonce i podnikatelská, hospodářská konkurence, již dávno přešla k té nejtvrdší - namísto „boje“ konkurenčního je všemožně užívaný boj likvidační, se vším, co k tomuto „boji“ patří.
Spočítejme si celosvětově potřebné náklady na tzv. přezbrojení (nejlépe asi i cyklické?!!) a uvažujeme, co vše by se dalo řešit v takovém měřítku?! V rámci celé civilizace.
Bohatí by, bez obav o své dozajista poctivě nabyté majetky, nepřestali být bohatí.
Ale chudí by zcela určitě již nikdy nemuseli být chudí.
V roce 1949 fyzik Albert Einstein v reakci na použití jaderných zbraní ke konci druhé světové války varoval: „Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
https://www.petice.com/obansky_volebni_program_a_zakon
1/ Paralelní občanský systém přímé správy
2/ Zainteresovanost, osobní a celospolečenská (z)odpovědnost správců země
3/ Občanská emancipace – všichni jsme politici
4/ Kooperace, nikoliv konfrontace a likvidace, konkurenční ani žádný jiný boj
5/ Plebiscitem proti rozpočtovému deficitu
6/ Referendem proti válce
7/ Základní úcta a respekt k právu a spravedlnosti
8/ Občanská prosperita, výdaje a příjmy občanů v rovnováze
9/ Postižitelnost, odvolatelnost, nevolitelnost, nejmenovatelnost…
10/ Rovné postavení před zákonem a jeho vymahatelnost, dostupnost
11/ Demokratický a právní řád
12/ STANDARD a KOMFORT, Občanská práva a svobody
