Článek
Často slýcháme narativ, který se snaží vrazit klín mezi ty, kdo do systému aktuálně přispívají, a ty, kteří z něj čerpají. Je to nebezpečná optika. Mladá generace dnes žije v dynamickém, technologickém světě, plná sil a ideálů, ale často pod obrovským existenčním tlakem drahého bydlení a nejistoty. Generace seniorů a předdůchodců je na tom stejně a mnohdy hůř, nese hlubokou životní zkušenost, paměť systému a nadhled, který se nedá vyčíst z žádných učebnic.
Spojení těchto dvou světů není charita. Je to pragmatická, synergická symbióza. Když dnešní třicátník nebo student podpoří odstranění legislativní tvrdosti pro současné důchodce, nestaví pomník cizí minulosti. Buduje své vlastní předmostí. Dnešní mládí je pouze latentní, dosud neprojevené, skryté i skrývané tajemství - stáří.

nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě
„Netřeba mečů tasiti, ani kamením po sobě zpoza rohů metati. Vždyť i chlapci z obou břehů řeky nakonec pochopili, že jeden bez druhého v podzemních chodbách zabloudí. Co platný jest jednomu měšec zlaťáků a druhému síla v pažích, když stěny se svírají a světlo v lucerně pohasíná? Teprve když ruku v ruce na staré trámy zatlačili, cesta ke slunci se otevřela. Nekonečná jest lakota chladných zdí, však vlídné slovo a spojené síly i ten nejstarší zámek nadobro odemknou.“

mosty k druhým
„I uvykli jsme robotě tiché, bez hlesu, v domnění, že právo starobylé a glejt úřední v podzimu věku platit bude. Však ruka vrchnosti, lakotná a účelová, přepsala řádky v knihách zákonných za noci temné…
U sta hromů, pro koho tedy ta stodola plná obilí byla celá léta stavěna?“

humanita
„I usedli nakonec všichni k velkému stolu pod starou lucernou. Ti, co mapy kreslili, i ti, co po nich celá léta kráčeli a nohy si do krve sedřeli. Nebylo slyšet křiku, ani výčitek za stará příkoří. Neboť v očích mladých zrcadlila se touha po pevném bodu a v očích starších klid poutníka, jenž bouři přečkal.
Když pak ruka společná listinu spravedlivou podepsala, i ten chladný kámen v základech stěn jako by roztál. Pochopili, že řád nestojí na tvrdosti písma, ale na teple lidského stisku.
A tak zrodilo se spojenectví, které žádná vánice časů již nerozvane.“
Buďme pevní ve věci, ale laskaví ve způsobu (fortiter in re, suaviter in modo).





