Hlavní obsah

O penze či důchody tu vlastně vůbec nejde (*hackaton 2.)

Foto: jeffrylebowski/nano banana lite 2_gemini, dodatečná editace a postproces, zps, zoner photo studio

GENeze - veřejný příběh

*/ Slovo hackathon si většina lidí spojuje s mladými programátory, kteří přes víkend píší kód. My mu vracíme jeho původní, tvůrčí smysl: poctivý lidský fortel a společné hledání chytrých řešení.

Článek

https://www.petice.com/vlada_a_parlament_musi_zaruit_seniorm_rovnocenne_i_rovnopravne_postaveni_v_nai_spolenosti?utm_content=share_v2&utm_source=copy_link

Systém zaměňuje potřebu obživy za povinnost práce, jak se bránit doživotnímu krácení důchodů a proč je podpora dnešních penzistů tou nejlepší investicí do budoucnosti pro generaci X, Y a Z.

1. Jsme v pytli - všichni do jednoho: Proč nás mýtus o „nedostatku práce“ drží v šachu od mládí až do penze

Než se začneme bavit o důchodech, hodnotách a mezigenerační solidaritě, musíme si nalít čistého vína o jedné základní věci, která nás bez rozdílu věku a profese spojuje úplně všechny: jsme v jednom pytli lidského údělu.

Většina lidí dnes pod tlakem každodenních složenek zaměňuje dvě zásadně odlišné věci – přirozenou potřebu obživy - za bezpodmínečnou povinnost podřídit se jakýmkoliv podmínkám trhu práce. Systém tuto záměnu mistrovsky využívá. Tváří se, jako by práce ubývalo, a nutí nás vděčně přijímat drobtový režim v obavě, že zítra nemusí být ani ten.

Jenže skutečnost je přesně opačná. Užitečné, smysluplné práce – péče o krajinu, o naše města, o nemocné, o seniory, poctivého řemesla i vzdělávání – je tolik, že by bez potíží zaměstnala klidně dvacet milionů lidí v Česku nebo šestnáct miliard na celé planetě.

Planeta netrpí nedostatkem práce. Trpí pouze neochotou správců kapitálu, politiků a zaměstnavatelů tuto práci spravedlivě zaplatit.

Místo poctivého ocenění vidíme všudypřítomnou maximalizaci mzdové minimalizace a plošnou nivelizaci, která hází do jednoho koše špičkový, odpovědný výkon s pouhým přežíváním u stolu.

A tady se kruh uzavírá: tentýž mechanismus, který dnes drtí mladého zaměstnance tabulkovým platem a ztrátou smyslu, ho po padesátce odepíše jako „příliš drahého“, vytlačí ho do předčasného důchodu a tam ho za tento vynucený odchod ještě doživotně finančně potrestá.

Nejsme žádné znepřátelené tábory mladých a starých, pracujících a penzistů. Jsme jen lidé v různých fázích téže těžké cesty. A pokud chceme, aby se tento společný úděl změnil k lepšímu, musíme začít narovnávat pravidla hry společně – od prvního schodu.

Foto: jeffrylebowski

demo

Když Rychlonožka v legendárním komiksu Jaroslava Foglara ulevoval svému rozhořčení tajuplným zvoláním „Himbajs šůviks, plantážníci!“, nechtěl nikoho surově urazit ani ponížit. Hledal slova, která by vyjádřila klukovské nepochopení nad tím, proč svět občas nehraje fér. Dnes, o desítky let později, se jako společnost ocitáme v situaci, kdy bychom toto staré zaklení měli s lehkým úsměvem, ale naprosto vážně, pronést společně.

Nejde o to ukazovat prstem a hledat viníky pro veřejný pranýř. Na současném stavu bezčasí a odcizení neseme svůj díl odpovědnosti tak trochu všichni. Ti, kteří složitá soukolí státní správy a legislativy nastavují podle chladných tabulek, bez ohledu na lidský rozměr, i my ostatní, kteří kolem křivých zdí procházíme bez jediného slůvka věcného vzdoru.

Skutečným problémem naší doby totiž není nedostatek peněz v rozpočtech, ale plíživý pocit „nepotřebnosti“, který jako společnost vštěpujeme lidem, jež mají před sebou ještě kus životní cesty, ale trh práce či rigidní pravidla je odsunuly na vedlejší kolej.

Intermezzo:

Foto: jeffrylebowski

břehy

I uvykli jsme robotě tiché, bez hlesu, v domnění, že právo starobylé a glejt úřední v podzimu věku platit bude. Však ruka vrchnosti, lakotná a účelová, přepsala řádky v knihách zákonných za noci temné…

„U sta hromů, pro koho tedy ta stodola plná obilí byla celá léta stavěna?“

2. Past doživotního trestu a mýtus „dobrovolnosti“

Podívejme se na realitu statisíců lidí, kteří byli nuceni odejít do předčasného starobního důchodu. Veřejný prostor je dlouhodobě krmen představou, že jde o „spekulanty“, kteří si chtěli jen dříve užívat volna. Skutečnost je ale mnohem prostší a tvrdší. Pro drtivou většinu těchto lidí nebyl předčasný důchod svobodnou volbou, ale nouzovým záchranným lanem.

Člověk po padesátém pátém roce věku naráží na neviditelnou zeď věkové diskriminace. Zdraví po čtyřiceti letech manuální či psychicky vyčerpávající práce slábne, ale na invalidní důchod kritéria nestačí. Jiní odcházejí z práce proto, aby se postarali o své nemohoucí rodiče, čímž suplují selhávající státní sociální služby.

A jaká je odměna státu? Doživotní finanční krácení penze (ad mortem).

Krácení po dobu, kdy člověk čerpá peníze před řádným termínem, dává pojistnou logiku. Vteřinou, kdy ale občan dosáhne řádného důchodového věku a má splněny všechny roky pojištění, důvod trestu biologicky i právně zaniká.

Držet člověka v doživotní chudobě jen proto, že ho trh práce v šedesáti letech odmítl, není rozpočtová odpovědnost. Je to selhání péče řádného hospodáře.

3. Synergická symbióza: Proč je to bitva generací X, Y a Z

Často slýcháme narativ, který se snaží vrazit klín mezi ty, kdo do systému aktuálně přispívají, a ty, kteří z něj čerpají. Je to nebezpečná optika. Mladá generace dnes žije v dynamickém, technologickém světě, plná sil a ideálů, ale často pod obrovským existenčním tlakem drahého bydlení a nejistoty. Generace seniorů a předdůchodců je na tom stejně a mnohdy hůř, nese hlubokou životní zkušenost, paměť systému a nadhled, který se nedá vyčíst z žádných učebnic.

Spojení těchto dvou světů není charita. Je to pragmatická, synergická symbióza. Když dnešní třicátník nebo student podpoří odstranění legislativní tvrdosti pro současné důchodce, nestaví pomník cizí minulosti. Buduje své vlastní předmostí. Dnešní mládí je pouze latentní, dosud neprojevené, skryté i skrývané tajemství - stáří.

Pokud státu beztrestně projde, že může jednostranně a ze dne na den měnit pravidla hry (jako při zkrácení mimořádné valorizace v roce 2023) a doživotně krátit nároky dnešním seniorům, nebude mít dnešní generace X, Y a Z žádnou záruku, že za dvacet či třicet let nedopadne úplně stejně.

Intermezzo:

Foto: jeffrylebowski

nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě

Netřeba mečů tasiti, ani kamením po sobě zpoza rohů metati. Vždyť i chlapci z obou břehů řeky nakonec pochopili, že jeden bez druhého v podzemních chodbách zabloudí. Co platný jest jednomu měšec zlaťáků a druhému síla v pažích, když stěny se svírají a světlo v lucerně pohasíná? Teprve když ruku v ruce na staré trámy zatlačili, cesta ke slunci se otevřela. Nekonečná jest lakota chladných zdí, však vlídné slovo a spojené síly i ten nejstarší zámek nadobro odemknou.

4. Společný stůl a výhra pro všechny

Mnozí vnímají debatu o penzích jako bitevní pole, kde úspěch jednoho musí znamenat pád druhého. Skutečné řešení pocitu křivdy ale neleží v maticích výher a proher, ale v rovnováze, kde vyhrávají všichni (win-win).

Díky věcnému, nekonfrontačnímu tlaku může dojít k oboustrannému obnovení tak hluboce poškozené důvěry – lidé začnou opět věřit svému státu a stát začne s úctou pohlížet na své občany, namísto věčného škatulkování a vytváření umělých nepřátel pro laciné politické body.

Nehledejme viníky, nechtějme nikoho porazit.

Chtějme jen, aby se u jednoho stolu potkala moudrost a zkušenost minulosti s dynamikou budoucnosti. Protože když zvítězí spravedlnost, neodchází nikdo poražen.

Intermezzo:

Foto: jeffrylebowski

humanita

I usedli nakonec všichni k velkému stolu pod starou lucernou. Ti, co mapy kreslili, i ti, co po nich celá léta kráčeli a nohy si do krve sedřeli. Nebylo slyšet křiku, ani výčitek za stará příkoří. Neboť v očích mladých zrcadlila se touha po pevném bodu a v očích starších klid poutníka, jenž bouři přečkal. Když pak ruka společná listinu spravedlivou podepsala, i ten chladný kámen v základech stěn jako by roztál. Pochopili, že řád nestojí na tvrdosti písma, ale na teple lidského stisku. A tak zrodilo se spojenectví, které žádná vánice časů již nerozvane.

5. Přidejte se k přímé, participativní občanské správě

Aby se tato vize smíru a mezigenerační solidarity stala realitou, potřebujeme slyšet hlas každého z vás. Každý podpis pod Paralelní občanskou výzvou - Petice, je jedním pevným článkem řetězu, který spojuje generace a otevírá dveře ke spravedlivější legislativě.

[Odkaz / QR kód na e-PETICI na Portálu občana a Petice.com]

Stačí pár vteřin vašeho času, abychom společně – s úsměvem a vlídností, ale naprosto neústupně – ukázali, že nám na budoucnosti a společném konsenzu záleží.

Buďme pevní ve věci, ale laskaví ve způsobu (fortiter in re, suaviter in modo).

Děkujeme, že držíte spolu s námi za jeden provaz.

Rozcestník projektu: Jak se zapojit a číst dál

  • ✍️ Připojit podpis k petici: Paralelní občanská výzva: Konec doživotního krácení předčasných důchodů a narovnání valorizačních křivd (odkaz povede na Petice.com)
  • 📊 Tvrdá fakta a legislativní rámec: Důvodová a analytická zpráva k penzijní výzvě (paragrafy, bilance pracujících seniorů a nálezy NKÚ) (odkaz povede na doprovodné a doplňující texty)
  • 🔐 Druhý pilíř naší iniciativy: Tajemství Shoshan: Jak jsme vyměnili práva a svobody za pohodlí a proč teď musíme společně "zpátky na stromy" (odkaz povede na Petice.com)
Foto: jeffrylebowski

beztrestnost, nezodpovědnost a semidefinitiva

Důvodová a analytická zpráva (Věcný dodatek pro oponenty a média)

  • 1. Právní nerovnováha a legitimní očekávání (čl. 30 Listiny základních práv a svobod):
    Stát uplatňuje přísnou vymahatelnost povinných odvodů a daní, ale v případě důchodového pojištění jednostranně mění podmínky v průběhu pojistného vztahu (zkrácení mimořádné valorizace v červnu 2023 a zpřísnění podmínek předčasných penzí v letech 2023–2024). Institut odstranění tvrdosti zákona podle § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. je zákonným nástrojem, kterým může exekutiva napravit případy, kdy mechanická aplikace zákona vede k nepřiměřené sociální tvrdosti.
  • 2. Skrytá bilance pracujících seniorů (data ČSÚ):
    V České republice pracuje téměř půl milionu starobních důchodců (zhruba každý pátý penzista). Z jejich výdělků se nadále odvádí daň z příjmu, sociální i zdravotní pojištění */ a skrze svou spotřebu generují miliardy na DPH, zatímco přepočet jejich penze je minimální. Z makroekonomického hlediska tak bohatě vyvažují dřívější čerpání těch vrstevníků, kteří byli nuceni odejít do předčasného důchodu z důvodu nemoci či ztráty zaměstnání.
  • 3. Vnitřní rezervy státu a péče řádného hospodáře (nálezy NKÚ):
    Argument o „nedostatku financí“ neobstojí v situaci, kdy výroční a kontrolní zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) každoročně poukazují na miliardová pochybení, neefektivní dotace, předražené IT systémy a chronické neplnění nápravných opatření ze strany ministerstev. Požadavek na narovnání penzí je tak přímo spojen s požadavkem na rozpočtovou čistotu a odpovědnost státní správy.
  • 4. Mezigenerační přesah (Generace X, Y a Z):
    Zachování důstojného a předvídatelného důchodového systému chrání mladší generace hned dvakrát: snižuje tlak na to, aby produktivní generace musely ze svých zatížených rozpočtů sanovat chudobu svých rodičů, a zároveň vytváří právní precedens, že stát nesmí zpětně znehodnocovat celoživotní odvody občanů.

*/ ui

1. Počet pracujících důchodců

  • Zhruba každý pátý penzista souhlasí, ale celkový počet je o něco nižší než půl milionu. Podle údajů Českého statistického úřadu pobíralo v Česku ke konci roku 2025 starobní důchod 2,346 milionu osob. Z toho je výdělečně činných (zaměstnanců i OSVČ) dlouhodobě zhruba 400 až 450 tisíc lidí, což skutečně odpovídá přibližně pětině všech starobních důchodců (při započtení dohod a občasných přivýdělků se odhady hranici půl milionu blíží).

2. Daň z příjmu

  • Pracující důchodci odvádějí daň z příjmu za stejných podmínek jako ostatní. U zaměstnanců činí sazba 15 % (případně 23 % u nadstandardních příjmů) a důchodci mají plný nárok na základní slevu na poplatníka (2 570 Kč měsíčně / 30 840 Kč ročně). Samotný starobní důchod se nedaní (pokud nepřesáhne 36násobek minimální mzdy za rok).

3. Sociální pojištění (výrazná úleva od roku 2025)

  • Zaměstnaní důchodci už neplatí plné sociální pojištění. Od ledna 2025 platí sleva na pojistném ve výši 6,5 % z vyměřovacího základu.
  • Zaměstnanci tak ze své hrubé mzdy místo standardních 7,1 % odvádějí na sociálním pojištění pouze 0,6 % (nemocenské pojištění). Zaměstnavatel však za ně nadále odvádí svou část (24,8 %).
  • OSVČ v důchodu mají díky této slevě sníženou sazbu záloh z 29,2 % na 22,7 % a při zisku pod rozhodnou částkou (pro rok 2026 jde o 117 521 Kč) neplatí důchodové pojištění vůbec.
  • DPP a DPČ nepodléhají odvodům do zákonných limitů (u DPP v roce 2026 do výdělku 12 000 Kč měsíčně).

4. Zdravotní pojištění

  • Zdravotní pojištění se z výdělku odvádí v plné výši. Zaměstnanec odvádí 4,5 % z hrubé mzdy a zaměstnavatel dalších 9 %. Výhodou pro pracujícího důchodce je pouze to, že jako za státního pojištěnce za něj stát platí minimální vyměřovací základ, takže se mu zdravotní pojištění nedopočítává do minima při nízkých úvazcích.

Odpovědi od umělé inteligence můžou obsahovat chyby.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz