Článek
Naděje umírá poslední– Občanský volební program a zákon
- díly 1 až 10…
1/ Zainteresovanost, (z)odpovědnost, postižitelnost, odvolatelnost, nevolitelnost, nejmenovatelnost…
2/ Paralelní občanský systém přímé správy
3/ Občanská emancipace
4/ Kooperace, nikoliv konfrontace, konkurenční ani žádný jiný boj
5/ Plebiscit proti deficitu
6/ Referendum proti válce
a) úvod
Za svobodu a demokracii je prý třeba neustále bojovat – pravívají nám námi (re)cyklicky volení vůdci a nadvládci (nikoliv správně správci)a současně mluví o již zavedeném právním a demokratickém řádu i státu, v němž prý žijeme.
Buď v právu a demokracii již jsme, svorně a pospolu žijeme a tvoříme – a tedy není proč se znepokojovat a už vůbec ne bojovat… anebo nám někdo účelově a podvodem tyto pravdy podsouvá a uvádí v omyl – a v tom případě tedy nežijeme ani v právu, ani v demokracii a nepožíváme předvolebně slibované benefity občanské společnosti, vlasti, státu, republiky.
Pojal jsem nejasné podezření, že to s námi asi nebude až tak ideální, jak jsme masmultimediálně dnes a denně stranou a vládou přesvědčováni.
Zlo nelze porazit dalším zlem - ať už větším nebo menším, ke kterému se např. uchyluje většina voličské základny, ve jménu vzývání dobra společnosti. Pravý důvod je však ten, že není z čeho vybírat.
Žádné zlo neporazíme (ani nikdy poraženo nebylo)jakkoliv rozsáhlým bojem, dokonce ani válkou ne!
Chybu nehledejme v jednotlivých lidech, ale v systému, který jim umožňuje parazitovat na jeho chybách a nedostatcích a v rámci jistoty absolutní beztrestnosti vrchnostenských papalášů nadvládců, kašlat na své povinnosti vůči společnosti a voličům a namísto péče o obecné blaho občanů, upřednostňovat ryze privátní, soukromé finanční a mocenské zájmy, zabezpečující jim maximální příjmy a dlouhodobou udržitelnost ve volených funkcích, rovněž i těch jmenováním, v nejvyšších patrech politiky a věcí veřejných.
Toto vše samozřejmě s naší aktivní a opakovanou voličskou účastí a němým souhlasem po celou dobu trvání jejich mandátů.
Zlo lze porazit jediným prostředkem - být sám dobrý… a dobře myslet, a dobře konat…
Čím více nás přejde na stranu dobra… světla… Tím méně zbude času a prostoru pro zlo. Záleží na každém z nás. Není to žádná hromadná, natož organizovaná aktivita. V určitém bodě se stane zlo natolik opovrženíhodným, a tedy slabým, že jakákoliv myšlenka na jeho trestání a boje s ním, budou přinejmenším trapné a ponižující. V tom čase nastane i spravedlnost.
Blahobyt, svobodu, mír, právo a spravedlnost, demokracii, šťastný život, zkrátka „občanskou prosperitu“, nám nezajistí ani ta nejsilnější vláda celé planety, potažmo EU, ani vzhledný a pěstěný prezident, společně se svou DRAHOU polovičkou, neústupná armáda a policie, ani sebepočetnější politické strany, ani jakkoliv sebevíce „osvícené organizace“, neziskové neuvažuji.
Viz, Ústava… a oddělení politických a jiných organizací od státu – např. jediná realizovaná odluka církve od státu, ovšem extrémně a nepochopitelně kompenzována (církevními) restitucemi. Vlk se nažral a koza je ta tam!
Je a bude to vždy na každém z nás. Nejlépe všech jedinců naráz. Na každodenním individuálním „pinožení“ každého jednoho z nás.
Bohatý (silný) občan buduje, již pouhou svou existencí, základy bohatého (silného) státu.
A až potom, sdružovaný a organizovaný občan, může a je schopný vytvářet synergické organizace a instituce.
V opačném pořádku a sledu – silný stát a bohatá státní nadvláda–nastává onen nikdy nekončící zmar, ve kterém (povětšinou s naším paradoxně unisono němým souhlasem), kapitalisticky pracujeme a žijeme ve čtyřletých volebních cyklech s nikdy nenaplněným příslibem změny k lepšímu a tedy všeho dobrého a snad dokonce i nejlepšího (srovnej se socialistickými „pětiletkami“, plněním plánu a budováním šťastných zítřků“), už zhruba 35 let.
Za tu dobu se nám naše obnovené tzv. tržní prostředí, které nám slibovalo předehnat Rakousko do „skromných“ osmi let po Azuriťákově „revoluci“ – vše bylo tak měkké a heboučké, až jsme tu všichni usnuli (nikoliv spánkem spravedlivých, ale spánkem umělým, hypnotickým, snad nezbytným pro naše další přežití a přežívání, ve jménu vzývání Boha spotřeby a přejídání),scvrklo na úbytě a do pouhých dvou typů hospodářských aktivit hlavních a jedné aktivity vedlejší.
Jsou to podle průzkumu veřejného mínění tyto:
1/ Hospodářská (ekonomická) aktivita trestná
– do které spadají všichni nezaměstnanci, tzn. podnikatelé a OSVČ.
Díky důmyslně a přebujele koncipované, zaváděné i prováděné legislativě v celém státu a ve všech myslitelných oblastech a oborech.
Kdo z podnikajících, či spíše v našich nehostinných a truchlivých krajích a končinách, podnikavých občanů, nemá strach z ohlášené anebo dokonce neohlášené kontroly úředníků státní moci?!
2/ Hospodářská (ekonomická) aktivita po zásluze trestaná
– do které spadají všichni zaměstnanci.
Díky jejich výplatám – odměně za řádně a včas vykonanou práci –které jsou spíše trestem, než dostatečným, důstojným a spravedlivým prostředkem jejich obživy a především také díky jejich pochopitelné neochotě přejít a zařadit se do první skupiny, tzn. aktivit trestných.
3/ Hospodářská (ekonomická) aktivita tristní, tzn. smutná
– do které spadají všichni, kdo z nějakého důvodu vypadnou z obou skupin předešlých a nejsou ani samostatně, ani nesamostatně výdělečně činní. Čili odkázaní na pomoc a podporu ostatních.
Hospodské ekonomické aktivity a dodavatelsko-odběratelské vztahy v rámci Obchod. I Občan. zákoníku jsou též součástí, ale již řadu let na intenzivním ústupu a tedy je ve výčtu opominu. :-)
Česká ekonomika svým bouřlivým vývojem velmi záhy a hned zpočátku přeskočila své původní zaměření a předurčení tržní a spíše se věnovala specializaci tržištní, asi té „turecké“, aby následně, vcelku nenápadně, přešla převážně k ekonomice tr. zištné, (trestně zištné), ve které, s občasným krátkodobým a spíše i nahodilým zakolísáním, setrvává věrně a neochvějně, až do dnešních dnů, kdy se máme v naší historii nejlépe – již od dob šéfování kabinetu Klausem.
Celý text na
https://www.petice.com/obansky_volebni_program_a_zakon#form
Pokračování: b) hlubší příčiny společenského marasmu, beznaděje a blbé nálady
