Článek
Každý máme, už tradičně od listopadu ´89, volbu z několika málo možností.
Zůstaneme, většina z nás, u léty a praxí ověřené „jistoty“, že se o naší, občanskou prosperitu (Vládou zajištěná vyrovnaná bilance příjmů a výdajů řadových občanů a zaměstnanců) nepostará nikdo z volených politických subjektů, tzv. občanských reprezentantů a jejich proponentů (ale naopak, o tu jejich privátní a stranickovládní se budou snažit do posledního dechu svého volebního období, beze zbytku)…
… anebo zkusíme trochu pověstného štěstí a zároveň zdravého rozumu (Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky) a namísto toho vsadíme na zdánlivou nejistotu nově proklamovaného produktu, uvěříme našim společným silám a schopnostem a zvolíme si „náhradní cestu“ mimo provolební mainstream – namísto plné a bezmezné důvěry ve správu země, státu a republiky, 100% zastupitelskou, (funkční jestli hodně, tak možná ze 20… 25 %), začneme (začněme… už konečně) méně anebo spíše vůbec důvěřovat správě zastupitelské a naopak, se zdravou dávkou kritické nedůvěry a nechuti k všelijakým slibům a bez následných činů, se souběžně začneme podílet na správě země (státní i místní, územně správní) – OBČANSKOU PŘÍMOU SPRÁVOU.
Základní možnosti máme dvě. Jít a nebo nejít. Pokud půjdeme, základní možnosti máme dvě. Volit menší anebo větší zlo.
Pokud nepůjdeme, základní možnosti máme dvě. Být pasívní anebo aktivní. Pokud aktivní, základní možnosti máme dvě.
Aktivní účast na přímé občanské správě – a to ještě před volbami, individuální (kontrola výkonu správy) a společná i společenská (přimět Parlament ČR, naše občanské reprezentanty, k dobrovolnému a jednomyslnému přijetí osobní zodpovědnosti a postižitelnosti za činnost ve všech svých veřejných funkcích).
https://www.petice.com/obansky_volebni_program_a_zakon
Většina z nás půjde k volbám nikoliv natěšeně a slavnostně nadšeně (opět?!), protože málokdo z odvážných (prokazatelný podíl na výsledcích správy země po volbách) voličů půjde volit opravdu svého kandidáta, ale spíše někoho, kdo zbyl po vylučovací metodě z „přirozeného výběru“ – silnější přežívá… a alespoň pro danou chvíli je více volitelnější než ten druhý – méně volitelný. Říká se tomu údajně „volba rozumem“ anebo volba „menšího zla“.
Ale kdo z nás si opravdu, snad i od srdce, přeje, aby nás zastupovaly temné síly zla, byť by i nebyly v množství větším než malém :-)
(Co je množství větší než malé?
Za „množství větší než malé“ ve smyslu § 284 odst. 1, 2 tr. zákoníku je třeba obecně považovat takové množství vyvíjeného zla, omamných řečí nebo protispolečenského jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta – voliče a občana.)
Opět si většina z nás, kdo alespoň trochu o výsledném efektu přemýšlel (po nás potopa) a není mu úplně jedno, jak volby dopadnou a k volbám nejde pouze z jednoho důvodu – odškrtnout si na další čtyři roky (jakoukoliv dobu, jakýchkoliv voleb) opět a spokojeně… „splněný sen a úkol“ – účastnit se tzv. svobodných a demokratických voleb – stále dokola a již 35 let, klade otázku, kdy budou konečně splněny alespoň ty základní sliby polistopadových vůdců, ve jménu budování rozvinutého kapitalismu - „dohnat a předehnat“, Rakousko maximálně do 5ti, nejvýše však do 10ti let, apod.
My, voliči, občané, ale i vy a já, líní ani hloupí nejsme. Jen jsme uvěřili mýtu demokracie, společenské dělby práce, naší neschopnosti cokoliv v politice změnit a naopak na neomylnost a vždy správné a rychlé řešení „strany a vlády“, uvěřili jsme mýtu demokratického a právního řádu, respektu a úctě ke spravedlnosti a právu, záměrně vynechávám zákonům a soudům, uvěřili jsme na zodpovědnost politiků, volených i jmenovaných - jejich Slibům, skládaných při nástupu do funkce. Také rovnému postavení před zákonem, jeho vymahatelnosti a postižitelnosti kohokoliv při jeho porušování, padni komu padni.
Místo toho jsme po každých volbách dostávali stále vyšší a vyšší dávky nezodpovědnosti, sobectví, absolutní beztrestnosti a nepostižitelnosti, pohrdání řadovým občanem, zaměstnancem a daňovým poplatníkem a výsměchu při pokusech o individuální řešení problémů, dotýkajících se většiny obyvatel této země.
Hlavně se jim daří až moc úspěšně, udržovat nás všechny ve válce všech proti všem a každého s každým, což musí být pro diktátorské mocipány z Péti_kolky pravé požehnání… a je, bylo i bude od '89 přes současnost, až do nejvzdálenější budoucnosti pro každou stranickou věrchušku, která se kdy dostala i dostane k moci, vládě a nekontrolovanému přístupu k veřejným prostředkům, národním a státním rozpočtům… tam to vše začíná, uměle vyvolávaná chudoba, tzv. hospodářské cykly, inflace, krize, války, cyklickým a setrvalým, plánovaným zvyšováním cen všeho a naopak, snižováním příjmů u všech kdo nepatří k hrstce vyvolených elitářů - vše je dáno pouze dohodou a úmluvami několika lidí - mocipáni se skrývají za „zákony ekonomie“ a neviditelnou ruku trhu… oni nic, oni muzikanti… a my dole jim na to ve své ubohosti, odevzdanosti a nevzdělanosti skáčeme jako ryba na třpytku… co taky s námi, když mají vše jak na podnose a zadarmo, pro ně nejsme ani partner, ani soupeř…
„Kdyby sem to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil.“ (Knoflíková válka)
Měli bychom nalézat to, co nás spojuje, nikoliv, co nás rozděluje. To je rozdíl mezi aktivním, sjednoceným a organizovaným protiobčanským jednáním „strany a vlády“, na rozdíl od pasívních (monitorujeme, komentujeme) rozhádaných, neinformovaných, neorganizovaných, demotivovaných občanů - voličů.
To není jejich problém - ale náš! Oni po nás požadují všechno, pod pohrůžkou kriminalizace a sankcí, které se postupně rozrůstají a stupňují v jejich výši - v příkrém nepoměru k jejich, jimi samými zajištěnou beztrestností, v nejvyšších patrech, palubě Titanicu demokracie, dokonce beztrestností absolutní…
My po nich v současnosti nemůžeme požadovat nic, ač bychom třeba i hodně chtěli…
Ono ani tak nezáleží na tom, co oni chtějí, oni můžou chtít lecjakou ptákovinu - ale sakra a maximálně nejvíc záleží na tom, co jsme ochotni a svolni jim odsouhlasit a povolit…
Nejde o jejich aktivitu, ale o naší pasivitu a to pasivitu absolutní.
O stranickovládní nomenklatuře netřeba nic vykládat, opozice se třese jak na první sex, až dojde ke střídání stráží u státněrozpočtových korýtek a opozice alternativní a zóna tzv. vlasteneckodezolátní je asi tak stejně revolučněakční, jako téměř devadesátiletí Eastwood, Schwarzenegger, Stalone a Ford…
Krom revolučních odborových gard pod vedením jejich zadáka Středuly…
Jak to trefně glosoval již feldkurát Katz ve Švejkovi: to se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou!
A v Černých baronech o pár let později již jen suše a lakonicky doplnili: chce se mi zvracet!
Tak snad už je na čase – abychom věřit přestali.
Především občanským (spíše ale stranickovládním a korporátním) reprezentantům v Dolní i Horní komoře Parlamentu ČR.
Kdysi kdosi moudrý prohlásil, že všichni politici by měli povinně nosit na svých oblecích loga svých sponzorů, tak jako sportovci na svých dresech.
Aby bylo lépe poznat, za koho vlastně ten který reprezentant „kope“.
Dávno tomu, pár let po ´89, s nastupujícím pocitem rozčarování nad neschopností stranických a vládních lídrů tzv. občanských demokratických politických stran - nejlépe ve stylu „dohnat a předehnat Západ max. do pěti let“, se před volbami začal vyprávět vtip, silně vycházející z reality, akcentující jeden z hlavních nedostatků všech volených a možná i nevolených stran.
Potkají se dva a jeden se ptá: ahoj, už víš koho budeš volit? A druhý odpovídá: no, určitě komunisty! A první pokračuje: no, to je jasný, ale ve které straně?!
Ale těch hlavních problémů je samozřejmě mnohem více: komunisti se drží stále v oblasti volitelnosti i díky tomu, že nově vzniklé strany se chovají víceméně hůře, než jejich předchůdkyně KSČ, včetně právní nástupkyně KSČM, všechny strany bez výjimky mají plytký, nereálný a mnohdy zřejmě už dopředu nesplnitelný (nedbalost či záměr?!?) obecný volební program a pokud už přijdou s něčím novým a konkrétním, je téměř 100% jistota, že tento nositelka volebního programu zahodí hned po volbách anebo se v průběhu po volbách ze svého slibu vylže a na své sliby rezignuje… další a velmi důležitý moment je, že všechny strany se takto chovají, v současnosti již tradičně, protože beztrestně.
Za jejich zběhnutí od svého programu, jejich protiobčanské a antidemokratické chování nejsou nijak prakticky zodpovědní, ani postižitelní. Současně je třeba říci, že to není ani tak zcela problém těchto dezertujících stran, ale především nás, náš, občanů a voličů. To, že jsme plně rezignovali na kontrolu zastupitelské správy a udržování souběžné přímé správy občanské.
Tato patová situace nemá za těchto podmínek pozitivní řešení.
Závěrem:
Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty. Neb ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na tebe, seznáš, že jméno mé je Bůh.
(Ezechiel, Pulp fiction)
