Článek
Můj první článek na této platformě bych ráda věnovala pohledu mladé generace na současné snahy naší politické reprezentace. Mám totiž pocit, že s mladými nikdo nemluvil a neznám dnešní stranu, která vnímá naše potřeby a problémy.
Chtěla bych tak touto cestou přiblížit pohled mladé studentky na společenské dění a priority zástupců mladé generace. Ty jsou často úplně odlišné od těch prezentovaných politiky i médii.
Životy studentů a mladých jsou provázané s rodiči
Politici pořád říkají, jaký mají program pro mladé. Uděláme pro studenty tohle, zajistíme mladým tamto, oslovíme mládež novou platformou a tak dále. Studenti a mladá generace ale nežijí v izolaci, jejich životy jsou úzce svázané s jejich rodinami a problémy rodičů jsou většinou i problémy mladých.
Když máma podniká, záleží mi na politickém programu pro podnikatele, takto je to i u dalších profesí. Ať už chtějí dospělé děti následovat kariéry rodičů nebo si vybrat zcela jinou cestu, osud rodičů jim není lhostejný. Děti podnikatelů tak volí strany, které nabízí snížení administrativy, nižší zdanění a více svobody. Děti zemědělců nepůjdou za zpřísněním klimatických cílů, jejich rodiče by přišli o obživu. Děti učitelů a policistů budou sledovat politiku těchto oblastí a tak padá argument, že vůbec existuje oddělená skupina těch mladších a starších. Takhle to alespoň funguje v mém okolí.
Samozřejmě i my máme své priority. Mohu v tomto mluvit pouze sama za sebe a své okolí, které sestává hlavně z pražských vysokoškoláků.
Chtěli bychom při studiu podnikat, ale nejde to
Generace mých rodičů z řad Husákových dětí byla po změně režimu v nejlepších letech a tak začali podnikat i vytvářet hodnoty a nastartovali ekonomiku. My chceme to samé, jenže množství administrativy a výše odvodů nám v tom brání. Jako mladí bychom tak chtěli zjednodušení přístupu k podnikání v malých obratech. Pokud vydělám měsíčně 10 000 Kč, odvedu 8 700 na paušální dani a zcela tak nedává smysl se o cokoli snažit, natož ještě při studiu.
Malé obchůdky s jedním či dvěma zaměstnanci a e-shopy tak nevzniknou, protože se nám to nevyplatí ačkoli bychom si s tím práci dali a podniky založili. I já takový počin zvažovala, nakonec jsem se ale raději rozhodla, že počkám po ukončení bakalářského studia.
Chybí mi zde něco, co kdysi bývalo americkým snem. Budeš pracovat, mít dobré nápady a bude se dobře dařit, prosadíš se. Dnes spousta mých vrstevníků od světa nic nečeká, protože dostudujeme, nastoupíme za 50 000 do práce a 70 % příjmu, ne-li více nám spolkne samotné bydlení a vysoké životní náklady. Chybí vize, podpora úspěšných a podpora podnikání jako takového.
Často slýchám, že studenti tíhnou k levici. To je sice pravda, alespoň co se sociálního cítění týče, ale potřebujeme hlavně naději a věřím, že právě podpora malých podniků by vnesla do země čerstvý vítr a související podnikatelské nadšení. Proč platí banky stejné daně jako malé firmy? V tomto jsem zrovna levicově orientovaná, ale nesouhlasím s další politikou stran prosazujících větší stát na úkor vyšších daní.
Podnikání je tak tématem, které mladé opravdu zajímá, zejména ty v mém okolí a mě samotnou. Chceme pracovat, vymýšlet, tvořit, ale i dělat chyby a stát by nám měl otevřít dveře.
Ekologie je důležitá, pokud ale nezaplatíme nájem, klima nás nespasí
Osud naší planety lidi v mém okolí velmi zajímá. Většina ale nesouhlasí s kroky EU zejména vůči domácnostem, energetické politice i průmyslu. Hlasití jsou zejména klimatičtí aktivisté, kteří mají pravdu v jednom - pokud si zničíme planetu, nebude nic.
Jejich pohled je ale vytržen z kontextu dnešní spotřební společnosti, ta je založená na neustálém vydělávání peněz a zajištění obživy prací. Jak můžeme chránit přírodu, když ekonomicky padneme na dno? Zatímco Evropa vymírá, populace Afriky roste raketovým tempem. Chápeme, že je současný systém neudržitelný, dosáhnout změny zničením tuzemské ekonomiky ale není efektivním způsobem.
Souhlasila bych tak - a mnoho lidí v mém okolí také - s větším transferem know-how do rozvojových států a investováním do zemí, které se rozvíjejí, aby se nerovnosti vyrovnaly a státy mohly využít naše znalosti ke zlepšení vlastní životní úrovně. Jak je známé z historie, zvýšení životní úrovně znamená nižší porodnost a méně válek.
Namísto regulace tuzemských podniků bychom tak ocenili větší spolupráci s rozvojovými regiony i za cenu podobně mohutných investic. Vidíme to tak, že kroky v naší malé Evropě svět nezmění - měli bychom se více podělit o blahobyt a technologie s chudými státy. Nikoli ale na úkor ztráty vlastní suverenity, ekonomické síly a prosperity.
Neznám mladého člověka, který by nevnímal ohrožení bezpečnosti. Zcela prioritní je pro nás tak ukotvení v NATO a potřebujeme se cítit v bezpečí. Pokud by nějaká strana přišla s navýšením výdajů do bezpečnosti, já i lidé v mém okolí bychom jej podpořili. Většinově také podporujeme Ukrajinu v jejím boji za svou nezávislosti, v tomto tématu je mé okolí poměrně jednotné.
Jaká strana nabízí naději? Zatím takovou nevidím
Před několika lety bych volila Piráty. Líbila se mi myšlenka digitalizace, zjednodušení státu a důraz na otevřenost. Jenže to už Piráti dnes nereprezentují a zejména jejich příklon k extrémně ekologické frakci v EU má za důsledek množství opatření, kvůli kterým EU stagnuje, což cítíme i my studenti. Nástup Zdeňka Hřiba ale vnímám pozitivně, zatím mne ale ještě nepřesvědčil. Snad se vrátí zpět k původním myšlenkám Pirátů, pak by zde opravdu byla strana pro mladé jako jsem já.
ODS a koalice Spolu mne zcela zklamaly. Takovou naději jako jsem cítila já i moji rodiče po porážce Andreje Babiše nepamatuji. Nadšení ale vystřídal zmar, kdy původní propodnikatelské myšlenky vystřídalo navýšení odvodů, daní i administrativy. Slibovanou reformu vzdělání necítím, naopak učitelé na škole nevypadají zrovna spokojeně a nadšeně.Starostové jsou za tento stav spoluodpovědní, kdy zásadně přispěli k podobě konsolidačního balíčku a navýšení odvodů malých živnostníků, čímž u mne skončili. Nevnímám také pozitivně korupční kauzu Dozimetr, kde myslím, že nebyli odhaleni všichni aktéři a nechci takovou stranu ve vedení naší země.
Andrej Babiš je pak strýčkem odvedle, který nás chce spasit. Když ale přijdu do supermarketu se svými omezenými zdroji, vidím nekvalitní potraviny Babišových firem a obskurně vysoké cenovky, které mi jeho dobré úmysly nenaznačují. Volba jeho party tak nepřipadá v úvahu, ačkoli se i mně již zdá, že by snad i Babiš byl zlepšením, což rozhodně není dobrá vizitka současné vlády. Obávám se ale, zda by nezaprodal bezpečnost a základní společenské hodnoty svým souputníkům Trumpovi a Orbánovi.
Motoristé již nepřichází v úvahu. Filipa Turka jsem měla chvíli i ráda, nicméně Petr Macinka je pro mne slizoun a podrazák, zvlášť po veřejném zesměšňování Roberta Šlachty. Pro mne se Motoristé odhalili jako zcela účelová partaj hlásající líbivá hesla s vyprázdněným programem a fosílie typu Renaty Vesecké to potvrzují.
Chybí mi tak zejména někdo typu Alexandra Vondry v mladším provedení. Podporovatel podnikání, zdravého rozumu a pragmatik. Ideálně v kombinaci s levicově orientovaným liberálem, kteří by spolu utvořili koalici a vzájemně se doplňovali. Mohl by jím být Zdeněk Hřib, kdyby byl méně arogantní a více se orientoval i na potřeby lidí mimo Prahu.
Mladí nejsou líní ani hloupí a nepodlehnou TikTokovým tanečkům
Zcela mylná je tak představa, že mladí lidé neřeší politiku, nevnímají společenské dění a nemají jasné preference ve svých potřebách. Nejme ani ekologičtí fanatici, ani líná generace zírající do mobilních telefonů, ani příznivci nárokové ekonomiky.
Chybí nám naděje, vize a zjednodušení pro naše nápady, kterých máme přehršle a nechybí nám touha je realizovat. Potřebujeme se cítit bezpečně a jsme ochotní za to zaplatit. Musí ale být z čeho a rádi podnikneme kroky takové, abychom se sami stali nezávislými na státu a po vzoru našich rodičů z generace Husákových dětí nechybí ani nám podnikavost, touha po seberealizaci a vůle pracovat.
Úplně nám ale chybí politici, kteří by zjednodušovali, spolupracovali, měli odvážné vize a nabídli naději. Tu totiž potřebujeme nejvíce.
