Článek
Už několik měsíců zde zveřejňuji texty, týkající se různých oblastí veřejného života a jak je změnit k lepšímu.
Proč? Protože žádná strana řešení nenabízí.
Pod článek, na který tímto textem reaguji, bych se mohl podepsat, současně ale je třeba dodat, že článek samotný nic nezmění. Tento blog od samého počátku nenabízí jen texty, ale jasně deklaruje ochotu k akci (mj. včetně možnosti se spojit přímo s autorem pro ty, kteří by byli ochotni se na změně sami aktivně podílet). Ne náhodou tento blog vznikl 17. listopadu. Shodou okolností zrovna poslední článek reaguje na moji dosavadní zkušenost - lidé se totiž podílet nechtějí. A já se ptám (značně smířlivějším a chápavějším tónem, než autorka Lenya ve své reakci) - jste také jedna z „líných“, nebo jste ochotna se na změně aktivně podílet? Možnost je (byť jako realista v tuto chvíli vidím, že spíše až v dalších volbách, i to má ale smysl). Je i ochota?
Nebo jste svoji touhu po změně dostatečně naplnila sepsáním jednoho článku a dále budete čekat, až budete mít koho volit? Upřímně řečeno Vás chápu - také mi bylo 19 (ne zase tak dávno, takže bych možná mohl naplňovat Vaši představu o „Alexandru Vondrovi v mladším provedení“) a také jsem čekal. Ne z lenosti (byl jsem ochoten se zapojit, ale nebylo kam - a na založení vlastního hnutí jsem si netroufal). A zatím jsem se nedočkal. Vy tu možnost máte. Stačí napsat. Nebude to snadné. Ale v životě není nic zadarmo. Nebo se s tím raději smíříte, protože je to moc práce? Chci věřit, že když už jste věnovala čas napsání článku (už v tom jste udělala více než většina ostatních - jako bonus máte to štěstí, že se Váš článek hned dostal na hlavní stranu), tak to snad nebude Váš případ.
Tento text jsem započal odkazem na revoluční heslo „Kdo, když ne my“, dovolte mi ho zakončit spolu s Masarykem - „Demokracii bychom měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“
