Článek
Setkal se s tím už zřejmě každý. Ucházíte se o práci a mezi jinými doklady musíte předložit i výpis z rejstříku trestů. Běžně o tom nepřemýšlíme, je to běžný požadavek a drtivá většina lidí má rejstřík trestů čistý (včetně autora tohoto článku), a tak s tímto požadavkem nemá problém. Ale většina nejsou všichni. Jistě si můžeme říci, že „zločince nechceme“, ale je každý, kdo má záznam v rejstříku trestů, nutně nebezpečný zločinec?
Není zločinec jako zločinec
Předně je třeba si uvědomit, že vedle úmyslných trestných činů existují i trestné činy z nedbalosti. I ty ale v případě odsouzení znamenají záznam v rejstříku trestů. Požadavek bezúhonnosti tedy nelze splnit bez ohledu na to, za co byl člověk potrestán (a jak). I mezi úmyslnými trestnými činy jistě existují rozdíly – vraha se asi bát můžeme, ale u někoho, kdo třeba nezaplatil daň, zřejmě nejsou obavy na místě. Asi dává smysl tvrdit, že někdo, kdo byl odsouzen pro znásilnění, nemá pracovat s dětmi. Asi dává smysl tvrdit, že někdo, kdo byl odsouzen pro pojistný podvod, nemá pracovat v pojišťovně (i když i o tom by šlo pochybovat, viz známý případ Franka Abagnaleho, jehož příběh byl námětem pro film „Chyť mě, když to dokážeš“ – možná totiž právě takový člověk by mohl účinně pomáhat v odhalování takových podvodů). Dá se ale totéž říct o všech trestných činech bez výjimky? Asi těžko.
Řešení
Řešení jsou v podstatě dvě. Předpokládáme-li, že soudy rozhodují spravedlivě a uvědoměle (a nikoliv tedy lajdácky, že by třeba opomněly uložit zákaz činnosti tam, kde by byl zcela na místě), pak by vedle rejstříku trestů měl existovat rejstřík zákazů činnosti, který by měl být tím jediným, co by zaměstnavatele mělo zajímat. Soud sám posoudí, co daný člověk smí či nesmí dělat. Lze předpokládat, že uloží například zákaz práce s dětmi tomu, kdo byl odsouzen pro trestný čin, který s dětmi souvisí. Druhou variantou by mohlo být zákonné (či podzákonné) rozdělení trestných činů v souvislosti s jednotlivými povoláními a člověk by si tedy vyžádal například výpis z rejstříku trestů pro určité povolání. Zaměstnavatel by nesměl požadovat „úplný“ výpis a požadavek na bezúhonnost by se stal také protizákonným.
Proč je to důležité
Můžete namítat, že to není důležité, že odsouzených lidí (zde nemám na mysli vězně) není tolik, možná jim jejich problémy (ke kterým je ale nikdo neodsoudil a nelze je tedy považovat za spravedlivý trest) můžete přát se slovy „Ať trpí, když nedodrželi zákon.“ Jak se ale píše už i v Bibli: „Kdo jsi bez viny, hoď kamenem.“ Je to ale důležité ze dvou důvodů – zaprvé je třeba se zamyslet nad tím, jestli možnost pracovat je jakousi odměnou, nebo je naopak žádoucí, aby lidé pracovat mohli. Druhý důvod je snad ještě důležitější – znemožníme-li totiž odsouzeným lidem pracovat, neumožňujeme jim návrat do běžné „slušné“ společnosti a jim tak zůstává opět jen možnost zločinu (v lepším případě „práce na černo“, kde ale také příliš společnosti prospěšní nebudou a jsou-li např. „v podmínce“, mohou se tak snadno dostat do už tak přeplněných věznic). Otázka zní – to máme chtít? Činí to naši společnost lepší a bezpečnější? Nebo je naopak žádoucí, aby mohli i odsouzení pracovat?
A má někdo odvahu zažitý systém změnit?
