Článek
Autor článku Je Evropská unie diktatura? A co zjistíte, když to porovnáte s realitou uvádí, že „v poslední době slýchá kolem sebe stále častěji, že EU prý funguje jako nová diktatura“. Ve svém textu to pak označuje za dojmy.
Dovolil bych si ho poupravit. Nejde o dojem, ale o pro laika veskrze drobnou terminologickou nepřesnost, srovnatelnou snad s tím, když zaměstnanec v soukromém sektoru mluví o svém platu (přestože pobírá mzdu). Ano, není to přesné, ale je jasné, co tím myslí, stejně jako je v případě Evropské unie jasně, že je „něco“ špatně, navzdory formálně demokratickým postupům a možnosti účasti ve volbách.
Demokratický deficit Evropské unie
Protože bych nechtěl, aby i mé argumenty byly autorem (a případně podobně smýšlejícími čtenáři) označeny za dojmy, začnu demokratickým deficitem.
To je něco, o čem se v odborné literatuře v souvislosti s Evropskou unií hovoří už léta.
Rozcestník zdrojů na toto téma naleznete například zde:
Demokratický deficit nastává, když existuje rozpor mezi představou voličů o tom, jak by měla demokracie fungovat, a jejich vnímáním toho, jak demokracie v současné době funguje.
V případě Evropské unie za ním stojí jednak neidentifikace voličů s Evropskou unií, jednak nízká volební účast (tedy nedostatečná legitimita zvolených orgánů) a konečně i samotný důvod vzniku (a možná i existence) Evropského parlamentu, který měl pomoci zvednout popularitu Evropské unie a její vnímání jako demokratické organizace.
Přestože se pravomoci Evropského parlamentu postupně zvětšují, stačí si pustit veřejně dostupná videa, ve kterých europoslanci popisují svoji práci a to, že není v jejich silách všechnu přijímanou legislativu nastudovat. Formálně tedy hlasují, ale často nevědí o čem. Je to stále ještě demokracie?
A leží skutečná moc v rukách volených europoslanců?
Nemožnost změny
Dejme tomu, že je skutečně přijímání předpisů na evropské úrovni dokonale demokratické, europoslanci přesně vědí, o čem hlasují, a nikdy by nehlasovali pro nic, s čím by oni samotní nebo jejich voliči nesouhlasili. Co když ale později bude někdo chtít předpis zrušit? Jde to?
V České republice to vidíme běžně po každých volbách. Jedna vláda (vzešlá z výsledků demokratických voleb) zavede nepopulární opatření - třeba EET - a druhá ho zásadně změní nebo zruší. Jde to.
Ale jde to na úrovni Evropské unie? Kdo sleduje veřejnou debatu, zjišťuje, že prakticky nikoliv. V nedávné době (právě v souvislosti s volbami do české Poslanecké sněmovny) se taková diskuze vedla ohledně „Green dealu“, který některé strany slibovaly zrušit. Protiargumentem často přitom nebylo to, že by to snad byl špatný nápad a že je „Green deal“ skvělý, ale to, že už to prostě nejde. Je toto demokratické?
Možná má (nemá, viz níže) skutečně každý stát možnost se vyjádřit k přijímaným předpisům a ovlivnit to, zda a v jaké podobě jsou přijaty, má ale poté možnost změny, když voliči s těmito předpisy nesouhlasí, nebo zjistí, že nefungují tak, jak si mysleli?
Ano, snad by - mimořádně komplikovaně a za veskrze jen hypoteticky možných okolností - šlo změnit předpis, kdyby najednou (v jednom okamžiku) to tak viděla většina obyvatel z většiny zemí EU a ještě to pro ně bylo dostatečně zásadní téma ve volbách, ale jistě uznáte, že to není příliš pravděpodobné.
Navíc - často vidíme, že pokud některý stát s předpisem nesouhlasí, hledají se cesty, jak ho k souhlasu přimět, či alespoň přesvědčit, aby se zdržel hlasování. Velmi často to můžeme vidět v případě Maďarska. Může nám to být v některých případech sympatické, ale demokratické to není. Jenže chcete-li stále s Evropskou unií obchodovat a pobírat dotace, někdy to jinak nejde. A o peníze jde často „až“ v první řadě.
Totalitní demokracie
Evropská unie není diktatura, mnohem častěji se ale v souvislosti s ní hovoří o takzvané „totalitní demokracii“. To je ona „drobná terminologická nepřesnost“ zmiňovaná v úvodu tohoto textu. Zatímco demokratická diktatura je oxymorónem, totalitní demokracie je uznávaný odborný pojem.
Podívejme se, co o totalitní demokracii říká J. L. Talmon.
Tento typ demokracie vyznačuje několika klíčovými principy:
- Víra v jedinou, absolutní pravdu: Totalitní demokracie vychází z přesvědčení, že existuje jediný správný způsob uspořádání společnosti a státu, který má být prosazován všemi prostředky.
- Potlačení politického pluralismu: Opozice a alternativní názory jsou považovány za překážku dosažení této jediné pravdy a jsou aktivně potlačovány.
- Důraz na kolektivní cíle: Individuální práva a svobody ustupují do pozadí před údajnými zájmy celku nebo národa.
- Využívání demokratických mechanismů k legitimizaci: Volby a referenda mohou být využívány k získání a udržení moci, aniž by však byla respektována skutečná podstata demokracie, jako je ochrana menšin a svoboda projevu.
- Snaha o totální kontrolu: Režim usiluje o kontrolu nejen politické a ekonomické sféry, ale i myšlení, kultury a soukromého života občanů.
Je Evropská unie totalitní demokracií?
Pokusme se nyní zamyslet nad výše uvedenými definičními znaky totalitní demokracie ve vztahu k Evropské unii.
- Víra v jedinou, absolutní pravdu: Jistě „zatím“ není prosazována všemi prostředky, ale dominantní přesvědčení, že existuje jediný správný způsob uspořádání společnosti, lze nepochybně v Evropské unii vysledovat. A jeho vynucování i na státech jako suverénních aktérech i za cenu sankcí je zcela zjevné.
Příkladem může být jak už zmíněný Green deal, tak třeba AML legislativa, která je dokonce nepřímo vnucována i zemím mimo Evropskou unii prostřednictvím jejich zařazování na černou listinu „zemí s vysokým rizikem“, čímž jsou nuceny se podvolit, aby mohly dále obchodovat s evropskými zeměmi.
- Potlačení politického pluralismu: Opozice a alternativní názory jsou považovány za překážku dosažení této jediné pravdy a jsou aktivně potlačovány.
Tento bod jistě zatím neplatí zcela, ale „alternativní názory“ jsou veřejně ostrakizovány (zkuste si dovolit kritizovat LGBT komunitu či vyslovit názor - donedávna mainstreamové odborné názory v této oblasti /raději nespecifikuji/ a už jste vyřazeni z veřejné debaty, o konzervativních názorech ani nemluvě).
- Důraz na kolektivní cíle: Individuální práva a svobody ustupují do pozadí před údajnými zájmy celku nebo národa.
Tento bod platí zcela beze zbytku. Opět je skvělým příkladem jak Green deal (či obecněji politika v oblasti ochrany životního prostředí) tak AML legislativa, která de facto zrušila presumpci neviny v oblasti nakládání s majetkem (zatím převážně majetkem finančním, od roku 2027 ale i dalším, a to vše z důvodu „ochrany“ před praním špinavých peněz a podporou terorismu).
- Využívání demokratických mechanismů k legitimizaci: Volby a referenda mohou být využívány k získání a udržení moci, aniž by však byla respektována skutečná podstata demokracie, jako je ochrana menšin a svoboda projevu.
Tento bod je veskrze shrnutím předchozího odstavce o demokratickém deficitu EU, sám Evropský parlament totiž vznikl jako prostředek legitimizace EU, aby tato měla větší podporu. O skutečnou podstatu demokracie nikdy nešlo.
- Snaha o totální kontrolu: Režim usiluje o kontrolu nejen politické a ekonomické sféry, ale i myšlení, kultury a soukromého života občanů.
I tento bod je možné zcela vztáhnout na současnou Evropskou unii. Mnohé názory jsou vytlačovány jako „nedemokratické“ (přestože nedemokratické názory být nemohou, jen neodpovídají mainstreamu) , ekonomická sféra už je ovládána téměř kompletně, o myšlení a soukromém životě občanů nemluvě. Vzpomínáte na nedávnou kauzu, kdy velký internetový prodejce byl nucen předat jména svých kupujících určitých produktů, dokonce přestože se kupující nedopustili porušení žádného zákona? Stále demokracie?
Závěr je jasný - Evropská unie není diktatura, ale totalitní demokracie.
A jak už to bývá, o svobodu málokdy přicházíme najednou, ale postupně.
Slovy písně českého písničkáře Xindla X „Jsme jako žáby v hrnci, které na konci směny se konejší, že co voda je vodou, tak ani náhodou nikdy nebyla chladnější.“
Tento článek reaguje na text: Je Evropská unie diktatura? A co zjistíte, když to porovnáte s realitou , který dle funkce „Reakce na jiný článek“ neexistuje.
