Článek
Když se dnes na sociálních sítích rozjede debata o socialismu, většinou se dřív nebo později objeví někdo, kdo začne vzpomínat na poctivé potraviny a skvělé jídlo. Vedle romantických vzpomínek na chlebíčky, větrníky nebo nedělní řízek ale existovala také odvrácená strana socialistické gastronomie.
Mnohé pokrmy vznikaly z nedostatku surovin a snahy zužitkovat vše do posledního drobečku. Některá z těchto jídel byla svého času považována za běžnou součást jídelníčku. Dnes by je ale mnoho lidí nevzalo do úst ani za peníze.
Z aspiku se dnes obrací žaludek
Jedním z nejlepších příkladů je aspik. Byla to v podstatě rosolovitá hmota podobná želé, ve které byly zalité kousky zeleniny, vajec, masa nebo šunky. V době socialismu šlo o oblíbenou součást slavnostních tabulí, rautů i domácích oslav. Hospodyňky si dávaly záležet na tom, aby byl aspik co nejbarevnější, jenže dnešní generace, zvyklá na burgery, sushi nebo italskou kuchyni, často reaguje znechuceně. Proč by někdo dobrovolně jedl studené maso zalité v průhledném želé?
Podobně kontroverzní je také huspenina. Ta sice existovala ještě dávno před socialismem, právě tehdy ale zažívala svou největší slávu. Vařila se z vepřových nožiček, kůží a dalších částí zvířete, které bylo potřeba zužitkovat. Výsledkem byla rosolovitá hmota s kousky masa, která se podávala s cibulí a octem. Pro někoho lahůdka, pro jiné ale naprostá noční můra. Stačí se dnes podívat na fotografie huspeniny na internetu a člověk nejspíš rychle pochopí, proč má tolik odpůrců.
Mléčná polévka mnoho lidí dodnes straší ve snech.
Škraloup na mléčné polévce
Velkou kapitolou samou pro sebe byly školní jídelny. Kdo zažil socialistické školství, ten si pravděpodobně vybaví nekonečné bitvy s mléčnou polévkou. Tento pokrm se připravoval na mnoho způsobů, ale základ byl vždy stejný. Obsahoval mléko, trochu mouky, případně těstoviny nebo krupici. Děti ji většinou nenáviděly, přesto se stále znovu vracela na jídelníčky. Dodnes proto patří mezi pokrmy, které vyvolávají u mnoha pamětníků spíše trauma, než nostalgii.
U školních jídelen ještě chvíli zůstaneme, rozhodně totiž nelze vynechat legendární UHO, tedy univerzální hnědou omáčku. Šlo o omáčku natolik univerzální, že se zdálo, že ji kuchařky jsou schopné nalít úplně na všechno. Ať už šlo o maso, knedlíky, těstoviny nebo brambory. Měla stále stejnou chuť bez ohledu na to, co se zrovna podávalo, a pro mnoho dětí představovala symbol školního stravování v tom nejhorším slova smyslu. V restauraci by si ji dnes nejspíš nikdo neobjednal, čas od času si ji ale někteří lidé doma z nostalgie přece jen uvaří.
Vnitřnosti nás dnes děsí
Specifické postavení měly také pokrmy z vnitřností. Ledvinky na cibulce, plíčky na smetaně nebo mozeček s vajíčky byly běžnou součástí jídelníčku. Důvod byl jednoduchý. V době, kdy nebyl právě přebytek masa a šetřilo se vším, bylo potřeba využít celé zvíře. Z dnešního pohledu jde vlastně o ekologický a udržitelný přístup. Jenže představa smaženého mozku nebo dušených ledvin většinu mladších strávníků příliš neláká.
Nesmíme zapomenout ani na vaječnou tlačenku. Tento pokrm býval oblíbený zejména při oslavách a různých společenských akcích. Kombinace vajec, zeleniny, salámu a želatiny byla považována za praktickou, levnou a efektní. Současný trend čerstvé a lehké kuchyně však podobným kreacím příliš nepřeje.
Přestože se nejspíš najdou lidé, kteří na výše uvedeném seznamu objevili své srdcové záležitosti, na kterých si rádi pochutnají dodnes, většina z nás je nejspíš ráda, že toto temné období gastronomie je nadobro za námi. V luxusní restauraci by nic z toho nejspíš bůhvíjaké terno nebylo a pokud si dnes někdo koupí třeba aspik, pravděpodobně to dělá pouze z recese.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Aspik
https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/jidlo-za-socialismu
https://www.kupi.cz/magazin/clanek/30453-jidlo-socialismus
