Článek
Dnes není žádným tajemstvím, že nacistický pohlavár Heinrich Himmler měl slabost pro vše, co jen trochu zavánělo okultismem, a že byl velmi pověrčivý. Ne každý ale ví, že si vydržoval dokonce svého osobního šamana, kterému umožnil udělat kariéru, přestože se ve skutečnosti jednalo o pacienta psychiatrické léčebny.
Zmíněný muž se jmenoval Karl Maria Wiligut. Narodil se roku 1866 v Rakousku do rodiny policisty, jako dospívající mladík absolvoval kadetku a poté se stal vojákem z povolání.
V první světové válce sloužil jako důstojník a jeho profesní růst vypadal velmi slibně. Potíž ovšem byla v tom, že už tenkrát se o něm povídalo, že to nemá v hlavě úplně v pořádku. Nejprve ho všichni měli zkrátka za neškodného podivína, po válce se jeho duševní stav ale zhoršil natolik, že byl mezi lety 1924 a 1927 internován v salcburské psychiatrické léčebně.
Himmlera jeho bludy fascinovaly
Poté, co ho lékaři zevrubně vyšetřili, došli k jednoznačnému závěru. Karl Maria Wiligut podle jejich názoru trpěl schizofrenií, bludy a megalomanií. Dnes by si do životopisu něco podobného nejspíš nenapsal (koneckonců i tenkrát raději opustil rodné Rakousko a přestěhoval se do Německa), ovšem tehdy ho jeho pomýlené myšlenky dostaly do těch nejvyšších kruhů Třetí říše.
Wiligut mimo jiné tvrdil, že je přímým potomkem prastaré nordické dynastie Uiligotis a že má přístup k dávnému „duchovnímu vědění“ předků, kteří k němu promlouvají. Chlubil se také tím, že si údajně pamatuje 228 tisíc let germánské historie.
Své nesmysly veřejně vykřikoval po propuštění z psychiatrické nemocnice natolik dlouho, až se dostaly až k uším Heinricha Himmlera, na kterého udělaly velký dojem. Proto Wiliguta pověřil vedením zvláštního oddělení v rámci SS, které se jmenovalo Amt für Vor- und Frühgeschichte (Úřad pro předhistorii).
Šílenec, kterému svěřili zámek
Tento úřad byl založen proto, aby pomohl „obnovit duchovní dědictví germánské rasy“. Zní to velmi vznešeně, ale ve skutečnosti šlo prakticky o propagandistickou činnost, jejímž hlavním úkolem bylo vymýšlet mýty, rituály a symboliku, která by dodala nacistické ideologii duchovní rozměr.
Ve své funkci se Wiligut činil. Navrhl například symboly, které se nacházely na prstenu cti, který nosili vysoce postavení důstojníci SS. Šlo o kombinaci run, které měly představovat sílu, oddanost a jednotu árijské rasy. Nejednalo se ale o skutečné historické runy, ale takové, které si Himmlerův vrchní esoterik sám vymyslel.
K dispozici dostal Wiligut hrad Wewelsburg, který Himmler zamýšlel přetvořit v jakési duchovní centrum SS. Nacistický mág se tak například podílel na návrhu kruhové krypty na zámku, jakož i slavnostní síně s dvanácti židlemi pro „rytíře SS“. V tomto projektu lze jasně pozorovat inspiraci legendou o rytířích kulatého stolu. V podzemí zámku se měly konat iniciační rituály a po smrti důstojníků SS zde také měly být uchovávány jejich prsteny cti.
Karl Maria Wiligut navrhl známý prsten cti, který nosili důstojníci SS.
Exmanželka mu pokazila kariéru
Himmler o Wiligutovi mluvil jako o svém osobním šamanovi, přidělil mu vlastního pobočníka a umožnil mu být v kontaktu s nejvýše postavenými nacisty ve Třetí říši. Někoho možná napadne, že na duševně chorého muže je to úctyhodná životní trajektorie.
Právě Wiligutův duševní stav byl ale nejen něčím, co mu umožnilo vymyslet zcela bizarní esoterické teorie, ale později také příčinou jeho pádu. Heinrich Himmler totiž neměl ani tušení, že se jeho oblíbenec v minulosti léčil v blázinci.
To se ale změnilo v roce 1938, když jeden z Himmlerových asistentů pojal podezření, že je s Wiligutem něco v nepořádku, a tak navštívil jeho bývalou manželku Malwine Leursovou, která mu prozradila šokující skutečnosti.
Nuceně odešel do důchodu
Podle dotyčné dámy se psychický stav jejího bývalého muže zhoršil ve chvíli, kdy přišli o novorozeného syna. Protože byl přesvědčený, že jedině mužský dědic mu umožní plně obsáhnout veškeré nadpřirozené dary jeho předků, dočista se po rodinné tragédii pomátl.
Malwine jeho chování pozorovala s nelibostí. Vzhledem k tomu, že se na ní měl dopouštět domácího násilí, vyhrožovat jí smrtí a neustále ji obtěžoval svými megalomanskými plány, rozhodla se jednat a během posezení v kavárně jej nechala zatknout a odvést do psychiatrické léčebny. Krátce poté jej i se dvěma dcerami opustila.
Poté, co se Heinrich Himmler tyto skutečnosti dozvěděl, obával se, že kdyby se cokoliv z toho provalilo, nevrhlo by to na něj právě dobré světlo. Protože byl ale s prací Wiliguta dosud spokojený, rozhodl se vzniklou situaci řešit poměrně mírumilovně. Svému šamanovi v tichosti nařídil odchod do starobní penze.
Zdroje:
