Článek
Zpočátku se v socialistickém Československu diety a hubnutí příliš nenosily. Tento trend totiž komunisté považovali spíše za americký kapitalistický výmysl. Postupem času se ale lidé vzpamatovávali z nuzných válečných let a řada z nich začala přibírat na váze. Bylo tedy jasné, že bude situaci přece jen potřeba řešit.
Nějaké kilo navíc ale dlouho nikoho příliš netrápilo. Za správnou socialistickou ženu byla považovaná statná pracující žena s červenými tvářemi, která toho hodně zastane a je v dobré fyzické kondici. Přece jen se ale mnohé dámy chtěly podobat ženám, které vídaly na televizních obrazovkách a stránkách časopisů. A tak se začaly šířit nejrůznější diety.
Mnoho z nich si předávaly sousedky na pavlači nebo kolegyně v práci napsané na lístečcích. Z většiny z nich by dnešní výživoví specialisté pravděpodobně měli noční můry, se zdravou stravou toho totiž měly jen pramálo společného. Obvykle se jednalo o velké snížení kalorického příjmu a zároveň konzumaci velmi omezeného množství druhů potravin. Existovala tak jogurtová dieta, vajíčková dieta, případně později třeba dělená strava.
Rajko Doleček provázel světem kalorií
Jak doba pokročila, začaly se objevovat také rady odborníků, publikované na stránkách časopisů pro ženy nebo v televizních pořadech. Nejvíce frčely rady dietologa Rajko Dolečka. Zmíněný lékař se v sedmdesátých letech začal objevovat v televizi s vlastními pořady, jako například Nebezpečný svět kalorií. Potají se u něj léčily také tehdejší herečky, zpěvačky nebo manželky politiků.
Jak jeho rady vypadaly? Nejspíš by vám dnes nijak převratné nepřipadaly. „Jezte s mírou. Držím se zásady, že jíst se má pravidelně, nepřehánět to s tuky, a naopak si dopřávat víc zeleniny a ovoce. Občas i sklenici dobrého vína,“ říkával svým posluchačům mimo jiné.
Zdravá strava byla v socialistickém Československu potíž. Většina lidí se v ní příliš nevyznala a skoro všichni holdovali poctivé domácí kuchyni, která sestávala převážně z tučného masa, knedlíků a litrů másla. Suroviny, které dnes považujeme za vhodné k redukční dietě, nebyly mnohdy ani k dostání. Ti, kteří to s hubnutím mysleli opravdu vážně, to tak neměli jednoduché a museli po informacích a nových možnostech pátrat, kde se dalo.
Cvičme v rytme bavilo i muže
Důležitou součástí hubnutí je pochopitelně také pohyb. A právě s tím to bylo za minulého režimu přece jen o něco lepší. Mládež byla zvyklá trávit hodně času venku, existovaly nejrůznější sportovní oddíly, Spartakiády a podobné mimoškolní aktivity, které byly dostupné všem. V rozhlasu se pravidelně objevovaly ranní rozcvičky a později nezůstávala pozadu ani televize.
V osmdesátých letech se tak objevil velmi populární pořad Cvičme v rytme, kde mladé a pohledné ženy v barevných trikotech předcvičovaly něco, co by se dalo označit za předchůdce aerobiku. Spolu s nimi cvičili mladí i staří a pravděpodobně nikoho nepřekvapí, že právě kvůli půvabným cvičenkám byl zájem o pořad velký i mezi muži.
Autorkou cvičební choreografie v pořadu tenkrát byla Eva Križková, která považovala sport za velmi důležitý. „Člověk, který chce být zdravý a zdatný, by pro sebe měl něco udělat. Cvičení je fyzicky náročné, přitom odbourává únavu a zlepšuje náladu,.“ říkávala.
Postupně začaly vycházet také nejrůznější publikace o sportu. Oblíbená byla například knížka Cvič, ať jedeš líp, kterou napsala zakladatelka českého aerobiku Helena Jarkovská. Titulů měla na kontě více, ale tento byl nejpopulárnější a dost možná ho mnozí z nás ještě mají doma v knihovně.
Zdroje:
