Článek
Když od úmrtí ikony českého showbyznysu uplynuly dva roky, vyšla jeho autobiografie, kterou sám Karel Gott nazval „Má cesta za štěstím“. Ta obsahuje mnoho archivních fotografií a především vzpomínky na mládí a dětství tohoto populárního umělce.
Některé informace se tak fanoušci mohli dozvědět vůbec poprvé. Týká se to například přiznání, jak neobvyklou zálibu měl Gott jako malý chlapec. Když se dostal do věku, kdy si začal uvědomovat smrt a přemýšlet o ní, byl vším, co s ní souviselo, velice zaujatý.
Potají chodil na cizí pohřby
„Hned za naší chalupou byl malý hřbitov. Když se konal pohřeb, už z dálky jsem slyšel vesnickou kapelu, jejíž dechy vždycky hrály trochu falešně. Táhlý zvuk křídlovky mě však fascinoval a dojímal,“ popsal zpěvák a přiznal, že ho zvláštní energie funusu pokaždé přitahovala.
„Ačkoliv jsem nevěděl, koho to pohřbívají, jako hypnotizovaný jsem se přidával ke smutečnímu průvodu,“ práskl na sebe Karel Gott. Potají si dokonce půjčoval černou kravatu po dědečkovi, aby se mohl k průvodu připojit slušně ustrojený.
Jak prozradil, jeho rodina pro tuto zálibu neměla pochopení a dokonce měla obavy, jestli je malý Karel duševně zdráv. Pokaždé, když se tak vrátil z cizího pohřbu, setkával se s kritikou.
Rodiče si mysleli, že je Karel Gott blázen
„Vrátil jsem se domů, svlékl sváteční šaty a snažil se vyhnout pohledům příbuzných, kteří nade mnou kroutili hlavami a jistě si po straně klepali na čelo. Jediný, kdo si se mnou o tom povídal, byl strejda Červenka, manžel tety Boženky. Ten jako by mé podivínské spoluúčasti se zarmoucenými lidmi rozuměl. Byl jsem mu za to tiše vděčný,“ dodal.
Tím to ale neskončilo. Pohřby miloval Karel Gott natolik, že jich chtěl zažívat více a více. „Když se někdy stalo, že delší dobu nikdo neumřel, chodil jsem po vsi, lezl na stromy a zídky, abych lépe viděl z výšky, a hledal tak dlouho, až jsem našel nějakého mrtvého ptáčka, sem tam dokonce přejetou kočku a vystrojil jim obřad, jak jsem ho znal,“ šokoval umělec.
Jak ale dospíval, pohled na smuteční obřady nakonec změnil. Možná si zkrátka jen uvědomil závažnost situace, ale pohřby na něj najednou působily depresivně. Z toho důvodu si také po celý zbytek života pečlivě vybíral, kdo je pro něj natolik důležitý, aby mu své poslední sbohem chtěl dát.
Časem si našel normální záliby
Bez koníčků ale ani poté nezůstal. Propadl totiž malování, kterému se věnoval i v dospělosti. Mnohé jeho obrazy se dokonce podařilo prodat a lidé, kteří se v umění vyznají, je považují za velmi zdařilé.
Školní docházka ho naopak nechávala ledově klidným a jakmile měl příležitost, s radostí se z vyučování ulil. Výklady u tabule se mu totiž zdály velmi nudné a neužitečné. Přestože ale učení příliš nedal, dokázal si vždy udržet velký rozhled i v oblastech, které šly zcela mimo jeho zájmy.
Vyučil se sice elektrikářem, tuto profesi ale vykonával jen krátce. Zvítězila totiž hudba, které se věnoval opravdu naplno a brzy bylo jasné, že právě v ní spočívá jeho největší dar. Karel Gott měl zkrátka skutečně talent, jaký se jen tak nevidí.
Zdroje:
