Článek
Emil Hácha prezidentem být nechtěl, obzvlášť ne po Mnichovu. Bylo mu úplně jasné, že ten, kdo se funkce ujme, bude mít velmi nevděčnou roli a ať udělá cokoliv, bude to špatně. Přesto se nakonec nechal přemluvit, patrně z vlastenectví a smyslu pro povinnost.
Jeho předtucha se naplnila. Po válce o něm nikdo nepřemýšlel jinak, než jako o kolaborantovi a zbabělci. Těžko říct, jestli by se někdo jiný v jeho pozici zachoval odlišně a i kdyby ano, zda by to vedlo k jinému výsledku. To už se ale nikdy nedozvíme.
Na názor své manželky Marie Emil Hácha hodně dal.
Kdyby jeho žena nezemřela, funkci by nejspíš odmítl
Ne každý ale ví, že nebýt smutné souhry náhod, Emil Hácha by dost možná prezidentem nebyl a nadále by se věnoval své profesi váženého advokáta. Tento fakt asi nejlépe vystihla jeho dcera Milada Rádlová. „Kdyby maminka žila, otec by se prezidentem nikdy nestal, nedopustila by to,“ konstatovala smutně.
Nejspíš měla skutečně pravdu. Její matka Marie Háchová totiž byla pro svého manžela velmi důležitá. Hácha ji skutečně miloval, vážil si jí a na její názor hodně dal. S tím, aby se nechal doslova uvrtat do role prezidenta, by téměř určitě nesouhlasila. Už proto, že původně měli oba dva úplně jiné plány. Na ty ale už nedošlo a ona nedostala možnost se k této ožehavé otázce vyjádřit.
Podlomené zdraví ji připravilo o životní sen
Kdo vlastně Marie Háchová byla? Narodila se do německé rodiny roku 1873 jako Marie Klausová. S rodiči žila v Praze a už od dětství se u ní projevoval velký umělecký talent. Mimo jiné výborně zpívala. Hudbě se chtěla věnovat profesně, ale už od malička ji trápilo chatrné zdraví, které jí to nakonec znemožnilo.
V roce 1902 se definitivně rozhodla změnit své plány a místo toho, aby se stala uznávanou pěvkyní, provdala se za jistého Emila Háchu, který byl mimochodem jejím bratrancem. To ale podle tehdejšího ani dnešního práva není překážkou k uzavření sňatku.
Rok po svatbě se jim narodila dcera Milada. Tu oba dva podporovali v jejích zájmech, takže dívenka třeba jezdila na koni a výborně hrála tenis. Emil Hácha si vybudoval reputaci vynikajícího advokáta, a tak se jeho žena mohla plně věnovat péči o domácnost a dceru.
V dospělosti se Milada provdala za podřízeného svého otce, kterého si její rodiče velmi oblíbili. Tehdy se psal rok 1927 a Háchovi prožívali velmi šťastné životní období, aniž by tušili, že 30. léta je poznamenají navždy.
Předčasná smrt paní Háchové poznamenala celou rodinu
Marie Háchová i nadále bojovala s nejrůznějšími neduhy. Bylo to onemocnění štítné žlázy, problémy neurologického rázu nebo srdeční arytmie a zánět žil. Svému muži se snažila být oporou, ale byla si vědoma toho, že její síly jsou značně omezené. Proto ho vytrvale zrazovala od dalšího kariérního postupu a snažila se ho přesvědčit, že to, co mají, jim bohatě stačí. Dá se tak předpokládat, že proti nástupu do funkce prezidenta by velmi důrazně protestovala.
V roce 1937 rodinu zasáhla smutná zpráva. Ukázalo se, že Milada, jediná dcera Háchových, nemůže mít děti. Z toho důvodu se také rozpadlo její manželství. Není tedy divu, že její matka Marie se tím velice trápila.
Jen o rok později navíc paní Háchová nečekaně zemřela ve věku pouhých sedmašedesáti let. Tato ztráta Emila Háchu velmi zasáhla. Zčásti možná i proto, aby nemusel tolik myslet na svůj zármutek, o deset měsíců s těžkým srdcem přijal nabídku, která byla spíše naléhavou prosbou.
Dcera protektorátního prezidenta skončila smutně
Československým prezidentem byl pouhé čtyři měsíce. Následně byl vystaven velkému tlaku, prodělal infarkt a byl dotlačen k tomu, aby odevzdal zemi Hitlerovi. Poté byl prezidentem Protektorátu Čechy a Morava.
Protože byl vdovec, roli první dámy zastávala jeho dcera Milada. Původně k tomu měla stejný postoj jako prve její matka, nechtěla v tom ale otce nechat samotného. Když po válce skončil ve vězeňské nemocnici na Pankráci, kde nakonec zemřel, byla doslova vyhozena z lánského zámku na ulici. Nebýt bývalého manžela, který jí v těžké chvíli pomohl, těžko říct, jak by to s ní dopadlo.
Milada Rádlová dožila v ústraní. Přestože byla vzdělaná a dříve se živila jako bankovní úřednice, až do konce života musela pracovat jako prodavačka nebo švadlena. Zemřela v roce 1989 v léčebně dlouhodobě nemocných.
Zdroje:
