Článek
Během Velikonočního pondělí svět obletěla zpráva o smrti papeže Františka. Ten se již nějakou dobu potýkal se závažnými zdravotními obtížemi, zdálo se ale, že se mu v posledních dnech dařilo lépe. Ještě v neděli dokonce krátce promluvil k věřícím při kázání Urbi et orbi.
Papež František byl známý především svou skromností, velkodušností a na hlavu katolické církve poměrně pokrokovými a tolerantními názory. Konzervativnější části věřících to nebylo příliš po chuti, a tak nyní svět s napětím očekává, jestli jeho nástupce bude v této cestě pokračovat, nebo se naopak do čela církve postaví člověk, který bude spíše tradičnějšího ražení.
Tajemné konkláve je opředeno legendami
Podle tradice se všichni kardinálové z celého světa musí během následujících 15-20 dní dostavit do Vatikánu, aby mohlo dojít k volbě nového papeže. Maximální možný počet volitelů z jejich řad je 120. Z volby jsou také vyloučeni všichni, kterým již bylo 80 let.
Jakmile budou všichni na místě, po modlitbě se odeberou do Sixtinské kaple, jejíž vstup bude poté zabezpečen. Tam se budou vytrvale modlit, radit se a nakonec také hlasovat o tom, kdo by se měl stát příští hlavou katolické církve. Hlasuje se přitom tak dlouho, dokud se na jednom jméně neshodnou alespoň dvě třetiny kardinálů. Tuto skutečnost poté světu oznamuje bílý kouř, vycházející z kaple.
Co přesně se za zavřenými dveřmi během konkláve odehrává, je opředeno mnoha legendami. Všichni přítomní mají totiž přísně zakázáno během volby komunikovat s okolním světem a navíc jsou i poté vázáni mlčenlivostí. Těžko proto posoudit, co je skutečné a co je pouze dílem lidské představivosti.
Vatikán v následujících dnech čeká volba nového papeže, na kterou s napětím čeká celý svět.
Papežský stolec je podle tradice ženám zapovězený
Podle tradice se říká, že každý muž, který je křtěným římským katolíkem, se jednoho dne může stát papežem. Jednou z nutných podmínek je, aby byl předtím vysvěcen. Teoreticky by tak mělo stačit pouze jáhenské nebo kněžské svěcení, v praxi ale konkláve požaduje, aby uchazeč o nejvyšší post v církvi byl alespoň biskupem.
To také odpovídá na otázku, proč se papežem v současnosti nemůže stát žena. Katolická církev totiž neumožňuje svěcení žen, a tím pádem by případná kandidátka nemohla splnit vstupní podmínky. Pokud církev od této tradice neustoupí a po vzoru protestantských církví nezačne světit na kněze také příslušnice něžného pohlaví, nedočkáme se papežky ani v budoucnu.
Legenda o papežce Janě dodnes vyvolává otázky
Existuje ovšem středověká legenda, která praví, že kdysi dávno k něčemu podobnému přece jen došlo. Jde o příběh papežky Jany, který byl až do 17. století považován za historický fakt. Současná věda se ovšem přiklání spíše k tomu, že se jedná o smyšlený příběh. Pojďme si ho nyní přiblížit.
Dotyčná Jana se měla narodit v 9. století, a to konkrétně v roce 814, kdesi na anglickém venkově, případně anglickým misionářům v zahraničí. Na rozdíl od většiny tehdejších děvčat se ale nespokojila s údělem manželky a matky. Místo toho si prý vzala do hlavy, že udělá kariéru v církvi.
V mužském přestrojení se poté vypravila do Athén, kde se měla začít věnovat studiu teologie a dalších vědeckých disciplín. Později měl falešný muž, který si říkal Jan, působit také jako učitel. Jeho moudrost byla natolik působivá, že měl být později dokonce zvolen papežem, který se svého úřadu zhostil pod jménem Johannes Anglicus.
Středověká malba zachycuje porod údajné papežky Jany.
Janu měl potkat velmi trudný osud
Podle legendy se ale Jana během svého funkčního období vášnivě zamilovala do jednoho ze svých společníků a dokonce s ním otěhotněla. Svůj požehnaný stav poté díky kněžskému oděvu dokázala skrýt, ovšem během jedné z cest od kolosea do baziliky měla porodit přímo uprostřed davu věřících.
Závěr legendy se v tomto bodě různí. Podle jedné z verzí Jana zkrátka zemřela při porodu, podle druhé ji rozvášněný dav lynčoval, až nakonec svým zraněním podlehla. Tak jako tak měla být později ze seznamu římských biskupů vyškrtnuta.
Další pověst vypráví, že od té doby se během volby papeže začalo ověřovat pohlaví kandidáta. Ten se musel posadit na speciální stoličku s kruhovým otvorem a jeden z volících kardinálů se skrze něj poté měl dotknout jeho varlat. Tak mělo být zajištěno, že se na papežský stolec znovu nedostane žena.
Této židli se říká sedia stercoraria a v současnosti je součástí sbírek Vatikánských muzeí. K čemu sloužila ve skutečnosti, se ale dnes již bohužel neví.
Názory odborníků se rozchází
Dnešní historici mají za to, že příběh se objevil teprve ve středověku a šlo spíše o satiru, která měla poukázat na poměry v katolické církvi. Australský archeolog Michael Habicht se ale naopak domnívá, že se skutečně může jednat o legendu, na které může být něco pravdy.
Před časem byly totiž nalezeny dosud neznámé denáry s monogramem papeže Jana, které se nepodařilo přiřadit k žádnému známému římskému biskupovi. Původně se mělo za to, že mince patří do funkčního období papeže Jana VIII., který na svatém stolci seděl mezi lety 872-882. Později ale Habicht usoudil že tomu tak není, protože jsou vyvedeny ve zcela jiném designu.
„Mince musely patřit jinému papeži jménem Jan; možná to byl právě Johannes Anglicus, tedy potenciální papežka Jana,“ vysvětlil svůj názor vědec. Má to jeden drobný háček. Žádný další papež jménem Johannes v oficiálním seznamu papežů z 2. poloviny 9. století nefiguruje. Jedno z možných vysvětlení tak je právě varianta, že se jedná o někoho, koho se církev pokusila vymazat ze záznamů. Jestli bylo důvodem pohlaví, nebo něco jiného, v tuto chvíli ale není známo.
