Článek
V srpnu roku 1988 se dvě dívky rozhodly vyrazit na čundr. Jak bylo v tu dobu u mladých obvyklé, jako dopravu zvolily autostop. Přestože se již tenkrát vyprávěly děsivé historky, obě kamarádky si byly jisté, že ve dvou jsou v bezpečí.
Osmnáctiletá Lenka M. pracovala jako elektromechanička v podniku Škoda Plzeň, její o rok starší kamarádka Ilona V. byla zaměstnána jako zdravotní sestra na oddělení ortopedie v plzeňské nemocnici.
Obě dvě navíc byly poměrně zkušené, byly totiž letitými členkami vodáckého oddílu, a tak byly na pohyb po republice, stanování a množství různých nepředvídatelných situací zvyklé. Tentokrát se ale bohužel přepočítaly.
Stopařky se dostaly do celostátního pátrání. K ničemu to ale nevedlo.
Naposledy je viděli na čerpací stanici
Na cestu do Adršpachu se z Plzně vydaly 8. srpna, návrat domů pak plánovaly na 13. srpna. V onen termín se ale ani jedna z nich nedostavila. Jejich rodiny byly velmi znepokojené, a to již delší dobu. Kdykoliv totiž Lenka a Ilona jely na výlet, každý den posílaly domů pohlednici ze zajímavých míst, která navštívily. Tehdy ale poštovní schránky zůstaly prázdné. Není proto divu, že se jejich blízcí vypravili rovnou na policii.
Vyšetřovatelé poměrně brzy zjistily, že naposledy byly dívky viděny 8. srpna, a to na čerpací stanici u Plzně. Bylo zrovna kolem poledne, když údajně nastoupily do kamionu k muži snědé pleti. Jeho poznávacím znamením byl výrazný knír. Svědkyně uvedly, že spolu s ním ve voze cestoval ještě jeden muž.
Policisté pochopitelně zvažovali také variantu, že děvčata se vytratila dobrovolně, případně že překročila státní hranice. Ani jedna z nich ovšem u sebe neměla potřebné doklady a v jejich chování před cestou nic nenasvědčovalo tomu, že by plánovaly jen tak bez vysvětlení zmizet. Když o nich nebyly žádné zprávy ani 17. srpna, bylo vyhlášeno celostátní pátrání.
První závažná stopa přišla teprve po roce
Československá televize dokonce odvysílala výzvu, aby se případní svědci ohlásili na policii. Přestože se skutečně ozvalo velké množství lidí, jednalo se vždy o stopy, které nepřinesly žádný zásadní průlom.
Teprve v červenci následujícího roku se začali detektivové zabývat svědectvím jistého Rudolfa J., který uvedl, že v létě roku 1988 půjčil trabant svým dvěma známým, kteří měli plánovat výlet se dvěma pohlednými stopařkami. Když mu vůz později vraceli, jeden z nich údajně velmi rozrušeně říkal, že mezi nimi a dívkami došlo u Kokořína k jakémusi blíže nespecifikovanému incidentu.
Z tohoto důvodu si začal muž myslet, že muži mohli dívky zavraždit, případně že mohly zemřít nešťastnou náhodou a jeho známí poté v panice kdesi ukryli těla. Mělo to jeden háček - oba dva vše popřeli a nepodařilo se najít žádné důkazy, které by mohly naznačovat, že mají se zmizením Lenky a Ilony něco společného.
Těla mohla být uložena do opuštěné hrobky
Rudolf J. se kromě toho domníval, že těla děvčat mohla být uložena na nedalekém opuštěném hřbitově, kde se nacházelo mnoho hrobek v natolik špatném stavu, že by nebylo příliš těžké do nich přidat nějakého toho nebožtíka navíc. Po důkladném pátrání tam ovšem nic nalezeno nebylo, přestože bylo patrné, že s některými ostatky bylo v nedávné době manipulováno.
Další možností bylo také to, že v Československu tenkrát řádil nějaký maniak, který měl spadeno na mladé stopařky. Jen o několik dní dříve se totiž nedaleko Domažlic beze stopy ztratila mladá zpěvačka Pavlína Braunová, která s největší pravděpodobností též jela stopem.
Do dnešního dne se ovšem nepodařilo objasnit ani jedno ze zmizení, a tak rodiny pohřešovaných stále žijí v neustálé nejistotě, co se jejich blízkým přihodilo a kdo jim vlastně ublížil. Podle policie je totiž nejpravděpodobnější, že se všechny tři mladé ženy staly oběťmi násilného trestného činu.
Zdroje:
