Článek
Stalin měl celkem tři legitimní potomky. Se svou první manželkou Kekou měl syna Jašu, krátce po jeho narození ale Keka zemřela. To Stalina velmi zdrtilo a malého chlapce ani nevychovával. Svěřil ho jiné rodině a po celý život s ním měl velmi chladný vztah.
Později se oženil znovu, a to s Naděždou Allilujevovou, která stejně jako on pocházela z Gruzie a byla o jednadvacet let mladší. Jen pět měsíců po svatbě se jim narodil syn Vasilij a o několik let později dcera Světlana.
Malá holčička se stala opravdovou tatínkovou princeznou. Věnoval se jí a také ona sama později vzpomínala, že byl k ní velice laskavý a vřelý. A to i navzdory faktu, že Světlana rozhodně nebyla taková, jako ostatní holčičky v okolí. Dívenka byla zrzavá a měla velice divokou povahu. Vůbec ji nezajímaly panenky a podobné dívčí hračky, byla divoká a raději si hrála s chlapci.
Malá Světlana se „strýčkem Berjou“. Stalina je vidět v pozadí.
Malou Světlanu Stalin nekriticky zbožňoval
Její dětství poznamenala ztráta matky, ke které došlo v době, kdy jí bylo teprve šest let. Holčička poté vyrůstala s otcem v Kremlu obklopena veškerým luxusem a tatínkem, který byl vždy připravený nachystat pro ni nějakou zábavu. V dopisech se jí dokonce podepisoval jako „ponížený sluha“ a tituloval ji jako malou paní domu.
Když ale začala dospívat, jejich vztah se začal pozvolna měnit. Dívka si uvědomila, že její domov jí ve skutečnosti připomíná spíše zlatou klec. Kromě toho Stalin nejspíš její proměnu v mladou ženu velice těžce nesl. Dobře se o něm vědělo, že má slabost pro mladší ženy, a pravděpodobně se tak obával, že by si Světlanu mohl vyhlédnout muž, který to má podobně.
Nesnášel například, když nosila krátké sukně a kromě toho jí nechal přidělit osobního strážce, který ji několik let doprovázel doslova na každém kroku. Strýček Míša, jak mu dívka říkala, byl navíc tak děsivého vzezření, že se ho její vrstevníci báli.
V dospívání začala mít o otci pochybnosti
Během školní docházky navíc začala mít pochybnosti o tom, jestli je její otec skutečně takový, jakého ho vidí. Od některých spolužáků dostávala vzkazy, ve kterých se psalo, že jejich příbuzní nevysvětlitelně zmizeli. Prosili ji, aby tyto lístečky předala Stalinovi, což také učinila.
Jeho reakce ale byla chladná. Vůbec se mu to nelíbilo a přísně jí zakázal, aby kamarádům dělala poštovní doručovatelku. Ve stejnou dobu si také uvědomila, že dokonce i její příbuzní zmizeli. Dlouhou dobu ale věřila tomu, že o tom otec buď neví, nebo proti tomu nemohl nijak zakročit.
V šestnácti letech se Světlana zamilovala do židovského filmaře a spisovatele Alexeje Kaplera. Byl o šestnáct let starší než ona a Stalin ho vůbec neschvaloval. Nelíbilo se mu mimo jiné, že není Rus. Protože se s ním ale dívka odmítala rozejít, vyřešil to po svém.
Alexeje nechal jako válečného zpravodaje odvelet ke Stalingradu, kde byl obviněn ze špionáže. Za trest byl poté odeslán na Sibiř do gulagu, odkud byl propuštěn teprve po Stalinově smrti v roce 1953.
Světlana se několikrát provdala, pokaždé se ale opět rozvedla.
Na muže neměla nikdy štěstí
V roce 1944 se Světlana provdala za studenta práv Grigorije Morozova. Její otec se nikdy neobtěžoval, aby se s ním setkal. Po třech letech se ale manželé rozvedli, přičemž důvod sama Stalinova dcera nikdy neuvedla. Spekuluje se ale o tom, že v tom měl prsty právě její otec.
Jejím druhým manželem se stal jeden z hlavních ideologů strany Jurij Ždanov, což Stalina velmi potěšilo. I toto manželství ale skončilo rozvodem, třebaže z něj vzešla dcera Káťa.
Osudy Světlany po smrti Stalina byly pořádně dramatické. Seznámila se s Indem Bradžéšem Sinhem, pro sňatek s cizincem by ale v Sovětském svazu potřebovala speciální povolení. Nedostala ho, a tak její partner po třech letech v jejím náručí zemřel na důsledky vážné nemoci. Podařilo se jí ale přesvědčit Brežněva, aby jí povolil odvézt Sinhův popel do jeho rodné Indie. Neměla v úmyslu se do Sovětského svazu vrátit.
Nakonec emigrovala do USA, kde o životě se Stalinem napsala několik knih. Znovu se provdala, porodila dceru Olgu a opět se rozvedla. V pokročilém věku přijala víru a stala se velmi zbožnou katoličkou. Neměla vůbec iluze o tom, co by jí na náboženství řekl otec, kdyby byl naživu. „Za to, co jsem udělala, by mne můj otec zastřelil.“
Podzim života strávila Světlana ve velmi nuzných podmínkách a žila ze sociálních dávek. Zemřela v listopadu roku 2011 v jednom z domovů pro seniory v americkém státě Wisconsin.
Zdroje:
