Článek
Po vzniku koncentračních táborů tam jako dozorci nějakou dobu sloužili výhradně muži. Teprve později byly zavedeny také ženské dozorkyně. Ženy se do rolí stráží dostaly poprvé v nechvalně známé Osvětimi a příběhy o některých z nich děsí dodnes.
Překvapivě se většina žen do řad SS přihlásila dobrovolně. Obvykle šlo o mladé dívky nejrůznějších profesí, nechyběly mezi nimi učitelky, sekretářky nebo švadleny, do kterých by nikdo neřekl, že by mohly mít zálibu v násilí. Pravdou ale je, že mnohé z nich svou brutalitou kolegy mužského pohlaví hravě strčily do kapsy.
Než začala Maria Mandlová pracovat v lágru, působila jako každá jiná mladá žena.
Maria Mandlová byla zapálenou nacistkou už od mládí
Maria Mandlová se narodila v Horním Rakousku a prožila ničím neobvyklé spokojené dětství ve venkovské rodině místního ševce. Když vyšla školu, nemohla najít zaměstnání, a tak se živila nejrůznějšími podřadnými pracemi. Možná právě to u ní mohlo způsobit určitou frustraci.
Když jí bylo dvacet šest let, po připojení Rakouska k nacistickému Německu se přestěhovala do Mnichova. Novou ideologií byla naprosto uchvácena a její hodnoty velmi rychle přijala za své. Být pasivní podporovatelkou jí ale nestačilo, dobře věděla, že se do boje proti domnělým nepřátelům touží sama zapojit.
Její nadšení bylo tak vysoké, že se v rámci programu Ligy německých dívek dobrovolně přihlásila k práci dozorkyně v koncentračním táboře. A přesně v tomto okamžiku začíná její postupná proměna v nelidskou zrůdu.
Vstoupila do NSDAP a byla povýšena
Začínala v táboře Lichtenberg, poté se přesunula do Ravensbrücku. Její nadřízení s ní byli velmi spokojení a když vstoupila do NSDAP, její další kariéře nic nebránilo. Proto se Maria Mandlová stěhovala znovu, tentokrát do Osvětimi, kde okamžitě dostala post hlavní ženské dozorkyně.
V tento okamžik Maria neměla prakticky žádného přímého nadřízeného a její moc tak byla neomezená. Měla za úkol mimo jiné rozhodovat o tom, kdo z příchozích žena a dětí půjde rovnou na smrt a kdo by ještě mohl vykonávat nějakou práci. Při těchto selekcích se naplno projevila její zvrácená povaha.
Aby se v táboře zabavila, čas od času si mezi příchozími dětmi vybrala některé, které si ponechala, zatímco jeho matku poslala do plynové komory. K dítěti se poté vždy chovala jako k živé panence, procházela se s ním po táboře jako se cvičenou opicí a jakmile ji omrzelo, potkal ho stejný osud jako ostatní.
Vězeňskou kapelu nechala hrát k popravám
Brzy Maria zjistila, že násilí přímo miluje. Proto nařizovala pro vězně nesmyslné a kruté tresty, které zdaleka nevykonávali jen její podřízení. Některé ženy tak například nechávala přivázat ke kůlům a poté je sama mlátila hlava nehlava. Odhaduje se, že na smrt přímo poslala přes půl milionu lidí.
Ve vztahu k lidem se sice ukázala jako zcela bezcitná, jestli ale něco milovala, pak to byla hudba. Sama velmi dobře hrála na klavír a když se mezi vězenkyněmi objevily ženy, které ovládaly hru na nějaký hudební nástroj, našla si novou zábavu.
Rozhodla se totiž založit vězeňský orchestr. Dostat se do něj byl pro řadu vězeňkyň vysněný sen, protože to znamenalo, že alespoň na čas uniknou vidině jisté smrti. Členky orchestru musely neúnavně cvičit celé dny. Jejich hudba poté hrála k příjezdům nových transportů, selekci vězňů a dokonce i k popravám. To poslední, co mnoho obětí plynových komor slyšelo, tak byly hlasy dívčího souboru.
Na to, v jak polních podmínkách orchestr fungoval, dosahoval poměrně profesionální kvality. Oblíbil si ho třeba Heinrich Himmler a nechvalně proslulý doktor Mengele, který musel být absolutním psychopatem, dokonce při jeho koncertech plakal dojetím.
Maria Mandlová v Osvětimi sloužila až do konce války. Poté se pokusila o útěk, v Bavorsku ale byla dopadena a postavena před soud. Následně byla uznána vinnou ze spáchání strašlivých válečných zločinů a odsouzena k trestu smrti.
Zdroje:
