Článek
Narodila se jako Olga Šplíchalová v roce 1933. Rozhodně se nedá říct, že by měla na růžích ustláno, protože pocházela z chudé žižkovské rodiny, kde o peníze byla nouze. Když se navíc její rodiče rozvedli, situace se ještě zhoršila.
Už v dospívání jí navíc kromě školních povinností a výpomoci v domácnosti připadl také velmi těžký úkol. Její starší sestra Jaroslava měla pět dětí, které vychovávala sama. Aby vůbec mohla chodit do práce, starala se o své neteře a synovce právě Olga.
První zaměstnání ji navždy poznamenalo
Navzdory tomu, v jakých poměrech rodina žila, snažila se maminka Olgu vést ke kultuře. Kdykoliv mohla, vzala ji do divadla, což dívka naprosto zbožňovala. Kromě toho také ráda četla a byla přirozeně inteligentní.
Studium ale tenkrát nebylo tak dostupné, jako jsme zvyklí dnes. Po měšťance proto budoucí první dáma zamířila směrem k řemeslu. V Baťově proslulé továrně se tak vyučila opravářkou punčoch.
Už jako šestnáctiletá také v oné továrně začala pracovat. Místo bezstarostného mládí ji tak čekaly náročné směny, které si na ní jednoho dne vybraly krutou daň. Snad za to mohla únava, snad nešťastná náhoda - pravdu už se dnes nikdo nedozví. V každém případě dívku při práci zachytil jeden ze strojů a usekl jí čtyři prsty na levé ruce.
Díky ochotničtí potkala Ladislava Trojana
Dnes by se možná lékařům podařilo její ruku zachránit, tenkrát to ale byla pouze vzdálená hudba pozornosti. Olga tak byla doživotně zmrzačená. Téměř nikdo to o ní ale nevěděl, protože tento handicap maskovala například rukavicemi nebo šátkem. Ostatně je možné si toho všimnout prakticky na všech jejích fotografiích, kde si levou ruku schovává.
Bylo jasné, že s prací v továrně je konec. Vykonávala tak postupně celou řadu dalších profesí, živila se třeba jako skladnice, prodavačka nebo účetní. Ve volném čase byla také nadšenou ochotnicí a navštěvovala herecké kurzy.
Právě v divadelním prostředí se seznámila s řadou zajímavých osobností, kupříkladu hercem Ladislavem Trojanem, se kterým nějakou dobu chodila. „Výborně vypadala a měla osobitý humor. Když jsme se poznali, pracovala jako úřednice na Příkopech, já tam na ni vždycky čekal. Byli jsme ale moc mladí. Mně bylo dvaadvacet a jí dvacet,“ zavzpomínal na tento vztah umělec.
Havel přebral Olgu Trojanovi
V mládí jsou ale lidé v lásce nestálí a přesně tento osud potkal také známost Trojana a Šplíchalové. Zakoukala se totiž do teprve sedmnáctiletého mladíka, kterým nebyl nikdo jiný, než budoucí prezident Václav Havel.
„Už tehdy to byl takový sečtělý intelektuál a velmi jemný člověk. Docela v klidu jsem mu ustoupil, nežárlil jsem,“ popsal Ladislav Trojan s tím, že jim oběma nakonec odpustil, protože pochopil, že se k sobě dokonale hodí.
Kdyby ale tenkrát Olga tušila, že se kvůli kariéře svého manžela stane první dámou, možná by si rozmyslela, zda s ním vůbec plánovat budoucnost. Vůbec ji ta skutečnost totiž nepotěšila, protože si dobře uvědomovala, jaké povinnosti z toho pro ni mohou plynout.
Nejvíce ji rozčilovalo oblékání podle protokolu. Pro manželku hlavy státu se šilo na zakázku, což Olga vůbec neměla ráda a dlouhé návštěvy u švadleny ji bytostně nebavily. Aby vůbec byla ochotná spolupracovat, musela proto každá švadlena, která s ní přišla do styku, pracovat co nejrychleji.
Zdroje:
