Článek
Když se roku 1864 v Pennsylvánii narodila Elisabeth Jane Cochrane, nejprve to vůbec nevypadalo, že by se jednou měla zapsat do dějin. Dívka byla studijně nadaná, milovala literaturu a snila o kariéře učitelky. Nakonec se ale její život vyvíjel úplně jinak.
Až do svých šesti let prožívala idylické dětství. Její tatínek se z dělníka vypracoval až na soudce a byl svým okolím velice vážený. Když ale náhle zemřel, vše se velmi rychle změnilo. Vzhledem k tomu, že Elisabeth měla dvanáct sourozenců, které bylo potřeba živit, rodina se finančně velmi propadla.
Ze stejného důvodu musela později dívka ukončit studium, protože si její matka jednoduše nemohla dovolit ji nadále podporovat. Nic ale pro ni nebylo ztraceno, ačkoliv o tom rozhodla naprostá náhoda.
Nellie Bly se stala první ženskou reportérkou v historii žurnalistiky.
Naštval ji článek, tak napsala do novin dopis
Elisabeth, která od dětství ráda nejen psala povídky, ale také četla, se totiž jednoho dne dostala k novinovému článku „K čemu jsou dívky dobré“, který vyšel v deníku Pittsburgh Dispatch. Když se dověděla, že podle jeho autora by měla po celý život pouze udržovat teplo rodinného krbu, rozzlobilo ji to natolik, že se rozhodla do redakce napsat velmi kritický dopis.
Šéfredaktor George Madden při jeho čtení nemohl věřit vlastním očím. Ohromila ho dívčina troufalost a také nesporný literární talent. Rozhodl se ji proto vyhledat a okamžitě ji ve své redakci zaměstnal. Protože v těch dobách bylo naprosto běžné, že novináři psali pod pseudonymem, začala Elisabeth užívat přezdívku Nellie Bly, pod kterou ji známe dodnes.
Hned zkraje na sebe upozornila textem, ve kterém podrobně rozebrala životní podmínky dělníků v konzervárně. Proti tomu ale okamžitě začali protestovat továrníci, kteří nebyli vykresleni právě v nejlepším světle. Na základě toho byla Nellie Bly přeřazena do rubriky o módě.
Kvůli infiltraci se týdny nemyla a nečistila si zuby
Ambiciózní novinářku to ale pochopitelně vůbec nenadchlo, proto se rozhodla hledat štěstí jinde. Poté, co vystřídala několik zaměstnání, se dostala až do redakce New York Times pod vedením známého novináře Josepha Pulitzera. Právě od něj dostala náročný úkol, který do té doby neměl obdoby.
Zadání znělo jasně - infiltrovat se do blázince a sepsat sérii článků o tom, jak skutečně vypadá péče, která je místním pacientům poskytována. Vzhledem k tomu, že se jedná o devatenácté století, není příliš těžké si představit, jak se asi chovancům ústavu pro choromyslné žilo. A právě na to měla Nellie Bly upozornit.
Na svůj reportérský úkol se připravovala skutečně precizně. Dlouhé hodiny strávila před zrcadlem, kde si nacvičovala šílené grimasy a nepříčetné výrazy. Přestala se také česat, mýt a čistit si zuby. Pak už zbývalo jen dostat se do blázince.
Podmínky v blázinci ji šokovaly
Mladá žena se pod jménem Nellie Brown nejprve zapsala do ženské ubytovny. Tam se následně začala chovat tak šíleně, že na ni provozovatel byl nucen zavolat policii. Následně byla označena za dementní, a tak putovala do ústavu Women's Lunatic Asylum na Blackwell's Island.
Nellie Bly pochopitelně počítala s tím, že pobyt v blázinci nebudou zrovna prázdniny, realita ale byla mnohem horší, než čekala. Chovanky neměly dostatek teplého oblečení a to, které měly k dispozici, bylo špinavé. Personál je také bil nebo dokonce přivazoval k postelím.
Hygiena zde znamenala koupele v ledové vodě, popřípadě polévání kbelíkem, které zajišťovaly nevrlé dozorkyně. Pro všech dvaačtyřicet žen bylo k dispozici pouze pět ručníků.
Dostat ven ji musel právník
Novinářka brzy po své hospitalizaci přestala předstírat šílenství a snažila se přesvědčit lékaře, že je zcela v pořádku a mohou ji propustit. Nikdo z nich jí to ale nevěřil, a tak musela na psychiatrii setrvat dlouhých deset dní, než zasáhla redakce novin a za pomoci právníka ji konečně dostala ven.
Série článků, stejně jako kniha, kterou Nellie Bly posléze napsala, způsobila naprostou senzaci. Kromě toho se veřejnost začala o podmínky v blázincích zajímat. Zjištěné informace zajímaly také soud, který na jejich základě vydal několik nařízení, týkajících se zlepšení podmínek pacientů.
Zdroje:
