Článek
Joseph-Ignace Guillotin byl francouzský poslanec a kromě toho také lékař. Celoživotně patřil mezi odpůrce trestu smrti a dokonce se snažil prosadit jeho zákaz. Brzy mu ale došlo, že jeho na jeho myšlenku ještě společnost není připravena. Proto chtěl dosáhnout alespoň toho, aby pro odsouzené jejich poslední chvíle byly co možná nejmenší utrpení.
Velmi mu vadilo, že na stětí mečem, které bylo rychlým způsobem, jak někoho sprovodit ze světa, měla podle tehdejších zákonů pouze šlechta. Běžní lidé se v případě nejvyššího rozsudku dlouhé minuty trápili na obyčejné šibenici.
Před Národním shromážděním tak Guillotin představil svůj vynález, kterým byla speciální lavice vybavená ostrým nožem, který dovedl hlavu od těla oddělit během zlomku vteřiny. Díky tomu odsouzený prakticky neměl čas, aby stihl pocítit bolest.
Joseph-Ignace Guillotin byl odpůrce trestu smrti.
Vynález testoval na zvířatech a mrtvých tělech
Síly spojil s proslulým katem Charlesem-Henrim Samsonem, který měl mnohaleté zkušenosti a souhlasil s tím, že se bude podílet na testování nového popravčího nástroje. Nejprve tak experimentovali se zvířaty, většinou s dobytkem.
Poté, co se jim podařilo úspěšně popravovat krávy, rozhodli se postoupit dál a z nemocnice Bicêtre si za tímto účelem nechávali doručovat mrtvá těla. Ukázalo se ale, že je potřeba upravit tvar čepele, než vše proběhlo hladce. Poté ale již nic nebránilo tomu, aby byla gilotina, jak se nástroj po svém vynálezci začal nazývat, byla poprvé vyzkoušena při reálné popravě.
První odsouzenec byl obyčejný pouliční lupič
Oním odsouzencem, který měl to „štěstí“, že mohl na vlastní kůži vyzkoušet gilotinu, byl Nicolas Jacques Pelletier. V pařížském podsvětí byl již dobře známý - nikdy pořádně nepracoval a namísto toho se živil různými nekalými činnostmi, ponejvíce však přepadáním pocestných.
Jedné noci na ulici Bourbon-Villeneuve napadl chodce, kterého podle dobových záznamů nejen okradl, ale také vážně zranil. Některé zdroje dokonce uvádí, že jej přímo ubil k smrti. Dopaden byl v každém případě ještě té noci a soud s ním udělal krátký proces. Verdikt zněl jasně - trest smrti.
Dav byl gilotinou zklamaný
Když došlo na vykonání rozsudku, pochopitelně se na popravišti shromáždilo mnoho zvědavců, kteří chtěli gilotinu vidět na vlastní oči. Dívat se na popravy bylo v minulosti oblíbenou kratochvílí, a jinak tomu nebylo ani nyní, v roce 1792.
Nejspíš očekávali brutalitu, stříkající krev a křik. Místo toho kat položil Pelletiera na lavici a během vteřiny bylo po všem. Zklamání bylo natolik intenzivní, že se po Paříži dlouhou dobu o ničem jiném nemluvilo.
Z popravčího nástroje se stal trend
Místo toho se ale z gilotiny stala popkulturní záležitost. Bohatí lidé si pořizovali její napodobeniny na stůl a používali ji například ke krájení chleba. Daleko horší ale bylo to, že se začala vyrábět také gilotina pro děti. Tato znepokojivá hračka skutečně fungovala a mnoho malých Francouzů tak trávilo hodiny tím, že popravovali panenky nebo dokonce myši. Úřady ale nakonec výrobu gilotiny na hraní zakázali z obavy, že kazí morální vývoj mládeže.
Po čase se navíc stalo, že se gilotina místo jako prostředek humánní popravy začal používat k masovému vraždění politických oponentů. To už bylo na Josepha-Ignace Guillotina moc a rozhodl se oficiálně požádat, aby byl nástroj přejmenován. Vláda ale na jeho prosbu nebrala zřetel, a tak se nakonec nejen on, ale také celá jeho rodina nechali raději přejmenovat sami.
Zdroje:
