Článek
Na prostituci bylo ve středověku nahlíženo jakýmsi dvojím metrem. Na jednu stranu žena, která si tuto profesi zvolila, pochopitelně hřešila na mnoha úrovních. Na druhou stranu se tehdy většina lidí shodla na tom, že je to rozhodně lepší než znásilnění. Kromě toho s milostnými hrátkami dotyčná dáma souhlasila a dostala zaplaceno, takže byli všichni spokojení. Právě z tohoto důvodu nad domy nevalné pověsti nejen církev často přivírala oči.
V průběhu staletí pochopitelně byla také období, kdy se autority snažily nejstarší řemeslo vymýtit, nicméně ani veškerá možná právní omezení se nesetkala s větším úspěchem.
Po roce 1400 tak například v Paříži žilo přibližně 75 tisíc lidí, z toho 3 tisíce činily prostitutky. Do tohoto čísla se pochopitelně počítaly pouze ženy, o kterých se vědělo, jak si vydělávají. O sto let později například v Benátkách, které byly vyhlášeným místem pro radovánky všeho druhu, bylo kněžek lásky napočítáno dokonce přes 11 tisíc.
Hlavní roli hrály peníze
Hlavním důvodem, proč se ženy uchýlily k této profesi, byly stejně jako v dnešní době peníze. Ne vždy byla ale jejich hlavní motivací chudoba jako taková. Některé ženy zkrátka nemohly najít vhodného ženicha, a tak se jim právě toto jevilo jako lepší alternativa.
Některé z nich navíc později začaly provozovat vlastní nevěstinec a přestaly samy pracovat, a tak si velmi významně polepšily. Mnohé se těšily poměrně dobrému postavení, byly samostatné a finančně zabezpečené.
Ačkoliv tehdejší morálka byla, co se prostituce týká, poměrně flexibilní, na něčem se přece jen většina lidí shodla, a to byl přístup k nucené prostituci. Nutit kohokoliv provozovat toto řemeslo bylo přísně zapovězeno a také stíháno. Každá žena měla právo nevěstinec kdykoliv svobodně opustit a nikdo jí v tom nesměl bránit.
V nevěstincích platila pravidla, která mnohdy upravoval dokonce zákon.
Cesta zpět byla téměř nemožná
Stinnou stránkou ovšem bylo to, že začít se živit „poctivějším“ řemeslem bylo velmi těžké. Obvykle by to znamenalo buď velmi těžkou manuální práci za mrzký peníz, nebo variantu případného sňatku. S ženou, o které se vědělo, že je lehčích mravů, se ovšem chtěl oženit málokdo.
Proto později vznikaly speciální kláštery právě pro takové dámy, které se mohly pomocí služby Bohu vykoupit ze svých hříchů. Klauzura v nich byla méně přísná než v jiných řádech, a tak zde skutečně řada dřívějších nevěstek, které již chtěly jít do penze, našla útočiště.
Zákony stály na straně prostitutek
Možná vás překvapí také fakt, že ve středověku existovaly zákony a další pravidla, která poměrně jasně stanovovala práva prostitutek, stejně jako povinnosti provozovatelů nevěstinců. Ve srovnání s dnešní dobou, kdy se jedná o šedou zónu bez jasných pravidel, to tak zní velmi pokrokově.
Kromě toho, že nikdo nesměl být k prostituci nucen, byly také skupiny žen, které pod hrozbou pokuty nesměl majitel podniku zaměstnat. V Anglii to byly například vdané ženy, jeptišky nebo těhotné. Dále měly nárok na pravidelnou a odpovídající mzdu.
Ve Francii se zase prostitutky sdružovaly do jakýchsi spolků, které by se daly přirovnat k dnešním odborům. Díky nim byly například schopné podávat k soudu oficiální stížnosti. Je zaznamenán například případ, kdy si dotyčné dámy stěžovaly na svého nadřízeného - byly prý přepracované a majitel nevěstince se k nim navíc choval neuctivě. Kromě toho, že se soud touto námitkou skutečně zabýval, navíc dal ženám za pravdu. Znamená to tedy, že byly světskou mocí nejen brány vážně, ale navíc existovala také představa o tom, jak mají vypadat pracovní podmínky prostitutky.
Kromě toho se ale také tyto spolky věnovaly třeba charitě. Pařížské prostitutky si například zorganizovaly dobročinnou sbírku, za jejíž výtěžek bylo pořízeno jedno z vitrážových oken slavné katedrály Notre Dame.
Zdroj:
The Very Secret Lifes of Medieval Women, Rosalie Gilbert
