Článek
V srpnu roku 1993 se sedmnáctiletá Valentina Utočenková vydala se skupinou přátel z turistického oddílu na trek. Kromě ní se účastnilo dalších pět studentů a také jejich oddílová vedoucí, zkušená horská vůdkyně Ljudmila Korovinová.
Na výlet se všichni velmi těšili, nic ale nepodceňovali. Vzali si s sebou veškeré potřebné vybavení a přistupovali k pobytu v horách zodpovědně. Nebyla to koneckonců jejich první výprava do náročnějšího terénu. Lze tedy předpokládat, že celá skupina dobře věděla, co dělá.
Valentina pravděpodobně neměla ani tušení, že v následujících hodinách zažije něco, co z hlavy už do konce života nevymaže a že přijde o celou skupinku kamarádů v rozmezí několika málo hodin.
Počasí se náhle prudce změnilo
Oddíl vyrazil z osady Murino nedaleko Bajkalu. Několik prvních dní cesty šlo všechno podle plánu, později se ale prudce proměnilo počasí a cesta se tak stala o poznání méně příjemnou. Pod vedením Ljudmily se ale nikdo z mladých nebál a předpokládali, že vše bez potíží zvládnou.
Během výstupu na jeden z vrcholů ale přišla prudká bouře. Déšť i vítr byly natolik intenzivní, že bylo zřejmé, že v cestě není možné pokračovat. Proto Ljudmila rozhodla, že se utáboří a ráno se rozhodnou, co dál. V prudkých poryvech větru ale nebylo možné ani rozdělat oheň, natož postavit stany. Nezbývalo tak, než se vydat na náročnou cestu dolů. Všichni doufali, že jakmile se dostanou k lesu, budou mezi stromy alespoň trochu chráněni před vichřicí.
Ráno se měl oddíl potkat s jinou skupinou, která vyrazila na méně náročný trek. K tomu ale nikdy nedošlo, jejich známí na ně čekali marně. Několik následujících dní nebylo jasné, co se se skupinou stalo. Světlo do celé situace definitivně vneslo teprve setkání, ke kterému došlo jen šťastnou shodou náhod.
Kajakáři našli dívku v naprostém šoku
Parta ukrajinských kajakářů si vyrazila na řeku jménem Sněžnaja. Po cestě jejich pohled náhle upoutalo cosi na břehu. Když se podívali lépe, uvědomili si, že do vody strnule hledí dívka. Na první pohled bylo vidět, že s ní není něco v pořádku - byla špinavá, celá od krve, viditelně unavená a k smrti vyděšená.
Muži na nic nečekali a přirazili ke břehu. Z dívky nedostali jediné slovo, a tak usoudili, že bude nejlepší, když ji dopraví na nejbližší policejní stanici. Přítomní policisté si s dívkou nevěděli příliš rady, protože byla v takovém šoku, že stále nemohla mluvit. Teprve po několika dnech se uvolnila natolik, že začala postupně vyprávět svůj děsivý a těžko uvěřitelný příběh.
Že jde o již zmiňovanou Valentinu, nejspíš není nutné vysvětlovat. Dívka popsala, co se dělo poté, co se s celou skupinou rozhodli, že se z vrcholu vrátí dolů. Všichni v řadě postupovali terénem. Najednou se vichřicí ozval nelidský křik. Poslední v řadě, Aleksandr Krysyn, se náhle v křečích zhroutil k zemi.
Závěr vyšetřování nepůsobí příliš přesvědčivě
Valentina popsala, že mu od úst šla pěna, zmítal se v bolestech a krvácel z očí, nosu i uší. Instruktorka Ljudmila se jej marně pokoušela oživovat, místo toho ji ale postihly stejné příznaky a nakonec se zhroutila na jeho bezvládné tělo. Postupně se záhadná nemoc projevila u všech - kromě Valentiny.
Někteří ze sebe strhávali oblečení, v panice pobíhali kolem nebo tloukli hlavou o kameny. Dívka se nakonec rozhodla z místa utéct a to jí pravděpodobně zachránilo život. Několik dní přežívala díky zásobám potravin, které s sebou na treku se skupinou měli a nakonec se jí podařilo dostat k řece, kde narazila na kajakáře.
Poté, co byla těla nalezena, byla pochopitelně provedena soudní pitva. Její oficiální závěr zněl jasně - příčinou úmrtí mělo být podchlazení, v případě oddílové vedoucí Ljudmily pak infarkt. Dodnes ale koluje velké množství konspiračních teorií. Nezdá se totiž pravděpodobné, že by chlad způsobil příznaky, jaké popsala Valentina. Mluví se tak například o neznámém patogenu, otravě houbami nebo dokonce testování chemických zbraní. Pravdu se ale nejspíš již nikdo nedozví.
Zdroje:
Podcast Noční můry
