Článek
Dnes se často vzpomíná na socialismus s nostalgickým úsměvem. Řada lidí v internetových diskusích vypráví, že lidé k sobě měli blíž a tráva byla tak nějak zelenější. Většinou ale zapomínáme na jeden aspekt, který si nejspíš nikdo připomínat nechce.
Jakmile totiž otevřeme staré fotoalbum, najednou není, co si idealizovat. Módní éra normalizace byla totiž obdobím, kdy se národ s neuvěřitelnou houževnatostí snažil vypadat světově, zatímco systém mu pod nohy házel klacky v podobě tesilových kalhot, kousavých svetrů a obuvi připomínající zdravotní pomůcky.
Socialistické Československo za dob Gustáva Husáka totiž mělo velmi svérázný vztah k módě. Režim sice rád tvrdil, že buduje moderní společnost, ve skutečnosti se ale na západní trendy díval přibližně stejně přívětivě, jako na americké rakety.
Kdo vyčníval, byl třídní nepřítel
Přílišná individualita a výstřednost byla zkrátka podezřelá. Přesto lidé toužili po tom samém, po čem toužili jejich vrstevníci v Paříži, Londýně nebo Mnichově. Jenže zatímco na Západě se řešilo, co je zrovna moderní, v Československu jsme se zabývali tím, co je vůbec k dostání.Kdo chtěl být za hvězdu, musel mít především schopnosti lovce a překupníka.
Nejslavnějším symbolem této doby byly jednoznačně džíny. Dnes jde o naprosto kus oblečení, nad kterým se nikdo nepozastavuje, v minulosti to ale znamenalo hodně. Rifle symbolizovaly Západ, svobodu a mladí lidé po nich šíleli. Kdo přišel na diskotéku v pravých džínách z Tuzexu, ten se okamžitě posouval na vrchol společenského žebříčku.
Právě Tuzex byl jednou z mála možností, jak si nějaké západní oblečení vůbec pořídit. Samozřejmě pouze za předpokladu, že jste měli k dispozici Bony. Pokud jste jimi nedisponovali, museli jste se buď spolehnout na veksláky, nebo jen závistivě pozorovat ty šťastnější.
Tesil nás dodnes straší ve snech
Protipólem vysněných džín byl tesil. Tento materiál se v socialistickém Československu těšil velké popularitě především proto, byl snadno dostupný, levný a snadno se udržoval. Mělo to ale své mouchy. V umělém vlákně se člověk potil i v zimě a pokud budeme diplomatičtí, obyčejně to právě nevonělo. Vypráví se dokonce historky o tom, že podivné vlákno vytvářelo statickou elektřinu a při tření občas jiskřilo. Pokud tak byly džíny symbolem svobody, tesil byl symbolem rezignace.
Normalizační móda obecně trpěla fascinací materiály, které dnes znějí spíš jako názvy chemických experimentů. Ostatně, posuďte sami - dederon, krimplen, krepsilon. Z těchto materiálů vznikaly šaty, které přežily snad úplně všechno, protože byly prakticky nezničitelné. Kdyby po jaderné katastrofě zůstaly na světě jen švábi a krimplenové kostýmky, nejspíš by to nikoho nepřekvapilo.
Ženy, kterým na oblečení záleželo, neměly často jinou možnost, než usednout za šicí stroj. Časopisy jako Burda kolovaly mezi známými téměř jako samizdat. Kdo měl přístup ke střihům ze Západu, toho si všechny sousedky předcházely, jen aby si je mohly vypůjčit. Šicí stroje proto vrčely po večerech ve všech panelácích a ženy se snažily vytvořit z omezených materiálů něco, co by alespoň vzdáleně připomínalo světovou módu. Často tak vznikaly pozoruhodné kreace.
Mládež ujížděla na odpudivých botách
Jedna věc se ale od dnešní módy příliš nelišila. Tehdejší mládež dovedla udělat naprostý hit z něčeho, co by většině lidí nejspíš připadalo naprosto odpudivé. Dnes je to pytlovité oblečení, které postrádá jakékoliv tvary, v minulosti to byly důchodky.
Původně měly skutečně sloužit seniorům, mladí lidé je ale povýšili na módní trend. Představa dnešního influencera, který dobrovolně udělá hit z obuvi pro postarší babičky, působí absurdně. Jenže v době, kdy byl výběr omezený, se módou mohlo stát prakticky cokoli. Stačilo, aby to dostatečně vyčnívalo.
Přes všechny nedostatky se ale Čechoslovákům musí nechat jedno, dokázali být neuvěřitelně vynalézaví. Když nebyly originální džíny, vznikly texasky. Cokoliv na trhu chybělo, dovedl někdo vyrobit nebo alespoň přijít s napodobeninou. Právě tahle kreativita nám dnes často chybí a možná, že bychom se tak u svých prarodičů mohli inspirovat.
Zdroje:
