Článek
Když se dnes v hospodě, diskuzi pod článkem nebo u rodinného oběda otevře téma samoživitelek za socialismu, většinou se společnost rozdělí na dva nesmiřitelné tábory. Jedni tvrdí, že dříve se matky s dětmi měly líp, protože stát jim dal byt, školku, jesle, přídavky a práci. Druzí připomínají, že se od žen očekávalo, že budou zároveň matkami, zaměstnankyněmi, hospodyněmi, organizátorkami domácnosti a ideálně ještě usměvavými budovatelkami světlých zítřků.
Jak to ale bylo doopravdy? Realita byla pochopitelně mnohem komplikovanější a nejspíš neexistuje jednoznačná odpověď. Socialistický stát skutečně samoživitelky nenechal úplně spadnout na dno, ale zároveň jim rozhodně nenabízel bůhvíjaký životní komfort.
Nejdřív je potřeba říct jednu věc, která se do nostalgických vzpomínek obvykle nevejde. Samoživitelky existovaly ve všech dobách, takže i za socialismu. Lidé se rozváděli i v socialistickém Československu, jen se o jejich problémech nemluvilo tak nahlas a sociální potíže se často zametaly pod koberec.
V domácnosti zůstat samoživitelka nemohla
Manželství bylo stále normou, většina dospělých žila v manželském svazku a společenský tlak na úplnou rodinu byl silný. Jenže realita měla k ideálu pochopitelně daleko. Když se rodina rozpadla, děti nejčastěji zůstávaly u matky, a právě ona pak nesla hlavní tíhu každodenní péče.
Čistě na papíře měla samoživitelka několik jistot, které by jí dnešní matky mohly v něčem závidět. Práce byla prakticky povinností a nezaměstnanost oficiálně neexistovala. Na první pohled to zní skvěle, mělo to ale také nevýhody.
Stát si vůbec nedokázal poradit s představou ženy, která zůstane dlouhodobě doma a bude se starat o děti. Socialistickým ideálem byla pracující matka. Žena, která ráno odvede dítě do jeslí nebo školky, odpracuje svou směnu, vystojí frontu na maso, doma uvaří, vypere, zkontroluje úkoly a večer možná se unaveně do křesla, pokud tedy zrovna není potřeba zašívat punčocháče.
Jesle byly dostupnější
Právě síť jeslí a školek byla pro samoživitelky zásadní. Socialistický stát potřeboval ženy v zaměstnání, a tak musel vytvořit instituce, které se během dne postarají o děti. To byla velká výhoda. Bez dostupné předškolní péče by totiž mnoho matek samoživitelek nemohlo pracovat vůbec. Na druhou stranu to nebyla služba postavená primárně na představě ženské svobody, ale spíše na potřebách ekonomiky.
Jak to bylo s mateřskou? V sedmdesátých letech měla žena nárok na podporu při péči o malé dítě, pokud splnila podmínku předchozího zaměstnání. Příspěvek se postupně měnil a prodlužovala se také doba, po kterou bylo možné s dítětem zůstat doma. Nešlo ale o dnešní rodičovskou dovolenou v moderním slova smyslu. Dítě muselo často relativně brzy nastoupit do kolektivu a žena se měla vrátit do práce. Stát sice pomáhal, ale pomoc byla pevně svázaná s představou, že zdravý dospělý člověk má být zaměstnaný.
Velkou roli hrály také přídavky na děti, státem regulované nájmy, levnější služby a dotované ceny některého zboží. To všechno mohlo samoživitelce výrazně ulevit. Nájem obvykle nespotřeboval polovinu výplaty a za jesle nebylo nutné platit.
Sousedky samoživitelky pomlouvaly
Snadné to ale ani tak nebylo. Příjem jedné ženy byl pořád příjem jedné ženy. Pokud otec neplatil alimenty včas, dítě často marodilo nebo nebyla k dispozici babička, která by občas vypomohla, každodenní život byl velmi náročný.
Ani s bydlením to nebylo tak jednoduché, jak si dnes někdy lidé představují. Samoživitelka mohla být považována za sociálně naléhavější případ, ale jistota rychlého a důstojného bydlení rozhodně neplatila automaticky pro všechny. Mnohé ženy tak zůstávaly po rozvodu v komplikovaném soužití, u rodičů, nebo v příliš malém bytě.
Nepříjemné bylo také společenské postavení matky samoživitelky. Zatímco v dnešní době to není žádná ostuda, za socialismu to bylo jinak. Svobodná matka mohla narážet na poznámky, podezřívavost a tiché soudy okolí.
Bylo tedy samoživitelkám za socialismu lépe než dnes? Záleží na úhlu pohledu. Nemusely se tolik bát nezaměstnanosti, náklady na bydlení bývaly výrazně nižší a předškolní péče byla součástí systému, který počítal s pracujícími ženami. V jiných ohledech ale měly podstatně méně svobody, méně možností volby a často mnohem méně prostoru přiznat, že péče o dítě bez partnera je zkrátka těžká. Režim jí sice slíbil, že na nic nebude sama, v praxi po ní ale často chtěl, aby sama zvládla úplně všechno.
Zdroje:
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/36078/150028647.pdf
https://www.czso.cz/csu/czso/historie_rodinne_politiky_v_ceskych_zemich
https://is.muni.cz/th/408546/fss_b/Bakalarska_prace_-_Rodinna_politika_v_Ceskoslovensku.pdf
https://www.vupsv.cz/wp-content/uploads/2022/06/rodinna-politika-v-historicke-perspektive.pdf
https://wave.rozhlas.cz/normalizacni-rodina-ideal-ktery-neodpovidal-realite-8730335
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rodinn%C3%A1_politika_v_%C4%8Cesku
