Článek
Jednou z hlavních zásad, které si za socialismu musel každý Čechoslovák osvojit, bylo to, že je potřeba zapadnout a nepoutat na sebe zbytečně pozornost. Projevilo se to snad ve všech oblastech života, a tak není divu, že se to dotklo také oblékání.
Nosilo se zkrátka to, co bylo zrovna v obchodech. A většinou toho příliš mnoho na výběr nebylo. To nevyhnutelně vedlo k lidové tvořivosti. Šili jsme doma a snažili jsme se, abychom z toho provizorního stavu vytěžili co možná nejvíc.
Kdo měl šicí stroj, mohl si podle časopisu Burda spíchnout něco zajímavějšího, než nabízela běžná konfekce. A pokud jste sehnali zahraniční střihy, bylo jasné, že vám všechny sousedky z okolí div neutrhají ruce.
Džíny byly za socialismu nedostatkové zboží.
Tesil nás ještě dnes straší ve snech
Zní to sice pozitivně, ale faktem je, že některé tehdejší trendy byly tak otřesné, že by měly zůstat navždy hluboko v propadlišti dějin. Bohužel má ale móda tendenci se vracet, a tak tyto obludnosti přece jen občas znovu vystrčí růžky.
Jednou z nejhorších věcí, které socialistická móda přinesla, byly bezesporu tesilky. Snad žádné slovo nevystihuje období normalizace lépe. Umělé vlákno tesil na první pohled vypadalo jako technologický zázrak, ale bohužel mu do toho hodně chybělo.
Tesilové kalhoty a obleky byly prezentované jako něco moderního, ale měly jednu nepříjemnou vlastnost. Velmi rychle se v nich totiž člověk začal potit a není tak těžké si představit, že to příliš nevonělo.
Kousavé svetry budily hrůzu
Podobných šílených materiálů ale existovalo daleko více. Jmenovat můžeme třeba dederon nebo krepsilon. Zní to sice jako seznam chorob, ale ve skutečnosti to byla běžná garderoba.
Lidi chtěli vypadat jako hvězdy ze západních časopisů, jenže realita často narážela na náhražkový materiál a střih, jehož hlavním účelem nejspíš bylo šetřit látkou. Svetry nebo košile, které byly vyrobeny ze zmíněných výdobytků dvacátého století, navíc mnohdy kousaly, elektrizovaly a nebyly vůbec pohodlné.
Kdo si chtěl koupit něco hezkého, musel se většinou spolehnout na podpultové zboží, případně vyrazit do Tuzexu. Poté bylo možné sehnat značkové kousky, ale bohužel pouze v případě, že jste měli dostatek bonů. Ti, kteří nepracovali v zahraničí, se spoléhali na šedou ekonomiku a sháněli poukázky, kde se dalo.
Rifle byly životní styl
Jak to bylo s riflemi? Nebyl to jen kus oblečení, ale prakticky vyjádření politického světonázoru. Sháněly se po příbuzných na Západě, pod pultem a zkrátka všude, jen ne v běžných prodejnách. Ve škole se na žáky v džínovině učitelky dívaly spatra a někdy je dokonce poslaly, aby se šli domů převléknout.
Běžně byly rifle záplatované a všelijak otrhané. Zatímco dnes je to zkrátka móda, v minulosti šlo spíše o nutnost. Sehnat nové by totiž bylo velmi náročné a drahé, a tak se jedny džíny nosily tak dlouho, dokud se definitivně nerozpadly.
Československo mělo obrovské oděvní a textilní podniky, které chrlily mnoho kousků oděvů ve velkém. Bohužel ale všechno vypadalo na chlup stejně, a tak o jakékoliv originalitě nemohla být ani řeč. Barev bylo většinou v nabídce jen pár a kdo neměl štěstí na dokonale konfekční postavu, musel upalovat ke švadleně, která mu oděvy upravila.
Pokud lze alespoň něco pochválit, tak fakt, že jednotlivé kousky oblečení většinou vydržely déle, než je zvykem dnes. Oblečení se dováží z Číny nebo Indie a úmyslně je šité tak, aby příliš dlouhou životnost nemělo. Poté totiž zákazníkům nezbývá nic jiného, než vyrazit znovu na nákup.
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-historie-veklsaci-tuzex-bony-269109?
https://www.idnes.cz/onadnes/moda/dziny-texasky-jeans-tuzex.A191120_182011_modni-trendy_syk?
https://zena.aktualne.cz/moda-a-krasa/plisnaky-dederon-burda-a-vilne-pohledy-soudruhu-pripomente-si-normalizacni-modu/codagraphics/8-obalka-casopisu-zena-a-moda-ze-70-let?
https://www.idnes.cz/onadnes/moda/plisnaky-a-dederon-symboly-socialisticke-mody.A160819_155325_modni-trendy_brv?
