Článek
V uličkách Nového Města v Praze se dnes nachází elegantní funkcionalistické domy a málokoho tak napadne, že právě tady stával jeden z nejpodivnějších podniků pražské historie. Hospoda Jedová chýše nejspíš začínala jako úplně normální podnik, v průběhu staletí se z ní ale stalo doupě, o kterém se psalo v novinách a bohužel ne v právě pozitivním slova smyslu.
Jedová chýše se nacházela v Apolinářské ulici. Dnes je to prakticky v centru, ale ve středověku šlo o okraj města. Podle některých pramenů se zde lidé scházeli už ve 13. století. Nejlepší reputaci si ale podnik nevybudoval. Nebyla tam nouze o rvačky, přepadení a kolují dokonce i pověsti o vraždách. Mezi hosty byli údajně studenti medicíny, umělci a zločinci.
Jedová chýše údajně existovala již ve 13. století.
Král se zde měl pomstít travičům
I když mnoho příběhů o Jedové chýši spadá spíše do oblasti městských legend, než doložených informací, několik z nich se v lidové paměti udrželo po staletí. Jedna z nejznámějších pověstí vypráví, že sem v doprovodu kata tajně zavítal král Václav IV. převlečený za šaška. Podle příběhu zde přišel na stopu mužům, kteří se ho dříve pokusili otrávit a aby se jim pomstil, nechal kata přidat do jejich vína jed. Po tomto incidentu se prý hospodě začalo říkat právě Jedová chýše.
Druhá a pravděpodobnější teorie vysvětlení názvu pochází od novináře Egona Erwina Kische, který se domníval, že krčma dostala jméno podle studentů medicíny, kteří se sem chodili bavit a často přinášeli do hospody i kuriozity z patologie, což pověsti místa příliš neprospělo.
Scházeli se zde bohémští umělci i kriminálníci
Za první republiky se Jedová chýše stala místem, kde se potkávaly nejrůznější společenské vrstvy. Levné pivo a hudba k tanci sem zkrátka nalákaly nejen sociální případy a zlodějíčky, ale také bohémy a vůbec všechny, kdo si chtěli odpočinout od příliš formálního kulturního života v centru Prahy.
Mezi těmito návštěvníky byl podle dostupných informací také mladý Vladimír Holan, později uznávaný básník, který se zde seznámil s o sedm let starší Františkou Švehlovou.
Jedová chýše navždy žije na televizní obrazovce
Ačkoliv byla Jedová chýše jedním z nejdéle fungujících hostinců v Čechách, údajně až do 30. let minulého století, její fyzická existence definitivně skončila kolem roku 1933. Krčma byla ve značně zchátralém stavu a pražská městská rada proto rozhodla o jejím zbourání, aby uvolnila místo pro novou zástavbu. Již v roce 1936 pak na jejím místě vyrostl funkcionalistický činžovní dům podle projektu architekta Josefa Kalouse.
I když samotná hospoda zmizela, její legenda žije dál v pověstech a kultuře. V oblíbeném televizním seriálu „Hříšní lidé města pražského“ se Jedová chýše objevila jako temné doupě pražské galerky, i když tvůrci museli její podobu rekonstruovat ve studiích, protože původní budova už v době natáčení dávno nestála.
Herec Josef Vinklář, který si ve zmíněném seriálu zahrál inspektora Bouše, později popisoval, že se během natáčení dozvěděl jednu velmi bizarní informaci. Ve skutečné Jedové chýši prý přímo ve stole byly prohlubně, do kterých se rovnou nalévala polévka. Lžíce byla řetězem připevněná rovnou ke stolu - to proto, aby pochybní hosté nemohli krást nádobí. Jakmile byl strávník po jídle, hostinský zkrátka stůl i lžíci otřel hadrem a mohla se nelévat porce pro další hladový krk.
Zdroje:
